Jiří Klapka: Vážím si lidí, kteří jsou ochotni dělat něco pro druhé



Rozhovor s předsedou Česko-ruské společnosti (ČRS) Jiřím Klapkou zveřejnily Haló noviny

klapka-kytara-schody.jpgJe tomu už sto dní od chvíle, co jste byl na republikovém jednání Česko-ruské společnosti zvolen předsedou tohoto spolku. Jaké byly první tři měsíce ve funkci?

Náročné, ale krásné, plné neobyčejných setkání. Do vedení společnosti byli zvoleni lidé, kteří jsou jako respektované osobnosti velkým přínosem pro činnost a dobře reprezentují naši organizaci. Navíc přicházejí s nápady, které se bezprostředně realizují.

 

Co se všechno odehrálo poté, co jste se ujal vedení organizace?

Ve výroční den narození Alexandra Sergejeviče Puškina, tj. 6. června 2017, se v rámci oslav Dne ruského jazyka v Ruském středisku vědy a kultury v Praze uskutečnila celostátní přehlídka 51. ročníku ARS POETICA - Puškinův památník, soutěže v interpretaci děl ruských autorů. Vystoupilo na ní více než 200 účinkujících – žáků a studentů základních, středních a vysokých škol. Atmosféra přehlídky byla milá, srdečná a plná humoru, vzájemných sympatií i obdivu k výkonům a invenci účinkujících.

Následující den jsem cestoval na zasedání Prezidia Mezinárodní asociace učitelů ruštiny (MAPRJAL) do Finska, které se uskutečnilo na Helsinské univerzitě, a spolu s ním probíhala velmi dobře navštívená a organizovaná mezinárodní rusistická konference. Ve Finsku si velmi váží české vzdělanosti, vždyť největší finský současník Jana Husa Mauno Tavast, biskup z Turku a autor překladu bible do finštiny, vystudoval na Karlově univerzitě.

Čím se prezidium rusistů zabývalo?

Plánem akcí v 2. pololetí 2017, mimo jiné i přípravou slavnostního zasedání, které se u příležitosti 50. výročí založení MAPRJAL uskuteční ve dnech 14. až 16. září 2017 v Paříži. Vzhledem k tomu, že u zrodu této organizace stáli čeští vědci, byl požádán český prezident o článek do jubilejního sborníku a pan prezident Zeman rád vyhověl.

 

Jaké je to s rusistikou v dalších zemích?

V prezidiu zasedají většinou vysocí akademičtí hodnostáři a pokud vím, ruština je od USA po Japonsko brána jako významný cizí jazyk. Samozřejmě, že jiná pozornost je ruštině věnovaná v Číně, kde předseda asociace rusistů, profesor Lju-li-min, je prvním náměstkem ministra školství. Na opačném pólu je samozřejmě Ukrajina, což snad nemusím obšírně vysvětlovat.

 

Jste nejen funkcionářem ČRS a znalcem ruské kultury, ale také moderátorem a písničkářem. Pokračujete ve vašich vystoupeních?

Samozřejmě. Lepší než spojení příjemného s užitečným je spojení příjemného s příjemným, a tak jsem měl i ve Finsku recitál o českých muzikantech v Ruské říši, v rámci které působili Češi v operním divadle v Helingforsu (Helsinkách).

Mezi jinými tam vystupoval pěvec a dirigent Josef Navrátil, pozdější autor písně Suliko.

Po návratu z Finska jsem měl vystoupení na gymnáziu ve Velkých Pavlovicích a v Knihovně města Ostravy, ve Slovenském domě v Praze a na letních táborech organizovaných Česko–ruskou společností.

 

Jak o letošních prázdninách pokračovala tradice těchto táborů?

Tradici družebních táborů již desítky let udržují naši obětaví přátelé v Klatovech, Chebu a Rumburku, kam mne vzal europoslanec Jaromír Kohlíček. Přivezl dětem hodnotné dárky a svou výtečnou ruštinou s nimi besedoval. Oba jsme byli dojati vzornou a láskyplnou organizací tábora i srdečným koncertem, uznáním i vyznáním dětí z družebního města Kiržač.

Navštívil jsem také ozdravný pobyt dětí českých krajanů žijících na Ukrajině v oblastech postižených černobylskou jadernou havárií. Tábor se uskutečnil ve Václavově, v podhůří Jeseníků, a jak říká hlavní organizátor Tomáš Lukavský, emeritní předseda ČRS, uběhlo od prvních ročníků již více než čtvrt století. Za ty roky vešel projekt do povědomí široké veřejnosti - jak u nás, tak na Ukrajině. Je vnímán jako záslužná humanitární pomoc, která již druhé generaci krajanů přináší své výsledky. Dětem pobyt pomáhá upevnit zdraví, prohloubit si znalosti českého jazyka, poznávat českou kulturu a tradice.

Česko-ruská společnost založila před jedenácti lety na Příbramsku školu českého a ruského jazyka, která dnes žije samostatným životem. Vystupoval jsem tam, stejně jako v Ostravě, spolu s překladatelem Václavem Hrbkem, který prezentoval knihu zajímavého ruského spisovatele Václava Václavoviče Michalského Jaro v Kartágu. Přestože se program konal až po 20. hodině a studenti měli za sebou celodenní výlet do Prahy, byla jejich pozornost a zájem vynikající.

Po několika hudebních přídavcích nám vyprávěli o tom, co na táboře zažili. Nejsilnější byly dojmy z Kozáckého dne, kdy jim ataman Michal Dzjuba se svými kolegy uspořádal vizuální, sluchové, pohybové i chuťové představení kozáckého folklóru. Soutěže, písně, šašliky a další skvosty kozácké kuchyně. Vážím si lidí, kteří jsou ochotni dělat něco pro druhé.

 

Máte v ČRS přehled o spolupráci mezi českými a ruskými městy?

Ano, myslím, že přehled máme. Vždy je to o samozřejmě o lidech na obou stranách. Mám rád slovo ochotník v původním staročeském smyslu slova.

 

Vím o vás, že jezdíváte za ochotníky na festival amatérských divadelníků Jiráskův Hronov. Byl jste také letos?

Byl jsem tam sice jen na víkend, ale zase jsem se moc rád nadýchl té tvůrčí atmosféry a setkal se s dlouholetými přáteli, se zajímavými lidmi. Jako vždy jsem se rád viděl s autorem proslulé hry Balady pro banditu doc. Milanem Uhdem, bývalým ministrem kultury a někdejším předsedou Poslanecké sněmovny. Svým podmanivým hlasem vzpomínal na své přátelství s básníkem a překladatelem Janem Zábranou, hovořil o své lásce k ruské literatuře i o tom, jak začátkem šedesátých let navštívil básnířku Annu Achmatovovou. Nemohl jsem se, bohužel zdržet na představení Revizora v podání divadla z Ťumeně (nejstarší město na Sibiři, hlavní město Ťumeňské oblasti – pozn. aut.), ze kterého, jak jsem slyšel, byli diváci nadšeni. Zvládl jsem však návštěvu u ředitele Galerii výtvarného umění v Náchodě Mgr.Jana Kapusty.

 

Co tam bylo zajímavého?

Galerie ruské umění v Náchodě slaví letos padesát let. A jsou tam vyložené poklady. Vystavují originály děl nejslavnějších ruských malířů Repina, Šiškina, Ajvazovského a dalších. U příležitosti svého jubilea uspořádala galerie výstavu obrazů kreseb a grafiky Filipa Andrejeviče Maljavina (1869-1940 případně nazvanou Vášeň pro barvu. A opravdu - jedinečná kolekce představuje dílo plné jasných, vášnivých barev, humoru, temperamentu a exprese. Malíř žil od roku 1922 v Paříži a několikrát navštívil Československo. Portrétoval zde řadu osobností, včetně předsedy vlády JUDr. Karla Kramáře. Maljavin byl v té době uznávaným a drahým umělcem. Modelem mu stáli králové a diplomaté, politici, pěvci i vědci. Velkou výstavu jeho obrazů uspořádalo v roce 1933 v Praze české sdružení malířů Myslbek. Již za svého života byl malíř vysoce hodnocen, ale dnes se ceny jeho obrazů vyšplhaly na světových aukcích do astronomických výšek.

 

Jste také předsedou České asociace rusistů a ČeskoSlovenské scény jak se vám daří skloubit činnost těchto slovanských organizací?

Asi bych měl vysvětlit, že v názvu ČeskoSlovenské scény není překlep.

To je správný název spolku,který byl založen v roce 2000. Jeho cílem je podporovat umělecké aktivity českých tvůrců na Slovensku a naopak. Hlavní činnost se v České republice soustřeďuje ve Slovenském domě, v Soukenické ulici v Praze, který vedou talentovaní a vzdělaní entuziasté Naďa Vokušová a Vladimír Skalský, se kterými jsme v minulosti uspořádali řadu akcí. V létě jsem tam měl recitál česko-slovensko-ruských písniček a hlavně se nám tam podařilo 22. srpna uspořádat velmi zajímavou a autentickou besedu o Kyrgyzstánu.

Přestože mezi nápadem, který vznikl při zasedání výkonného výboru Česko-ruské společnosti a samotnou besedou byly jen dva letní týdny potěšila nás návštěvnost i složení účastníků. Lektorem byl emeritní poradce prezidenta Kyrgyzstánu Alexandr Ivanov, který již dva roky žije v ČR.

Beseda byla nazvaná „Kyrgyzstán – historie a současnost“ a uskutečnila se u příležitosti 25. výročí úmrtí Alexandra Dubčeka, jenž v Kyrgyzstánu  žil se svými rodiči a bratrem v letech 1925 – 1938. Besedu jsem provázel společně s Vladimírem Skalským, předsedou Světového sdružení Slováků žijících v zahraničí, který v zajímavých souvislostech vzpomenul osobnost Alexandra Dubčeka. Alexandr Ivanov (1970) hovořil o svých předcích, kteří pocházeli z Československa a stejně jako Dubčekovi se zúčastnili pomocné akce Interhelpo. Pradědeček a dědeček bojovali ve 2. světové válce a došli až na naše území.

Alexandr vyprávěl o svém životě v Kyrgyzstánu i o svých představách o Československu, které mu symbolizoval český lunapark, žvýkačky a kvalitní boty. Jeho vyprávění doplnili autentické vzpomínky a zážitky Zdeňka Zbořila, Jaroslava Šlézara, Iriny Šulc a Rostislava Vlčka, iniciátora akce.

Jako hudební historik se věnujete tématice českých hudebníků v Rusku a s přáteli jste v loňském roce řadou akcí připomněli 100. výročí úmrtí Eduarda Nápravníka, slavného dirigenta a skladatele, který přes padesát let vedl operu v Mariinském divadle v Petrohradě. Co letos ?

Téma českých hudebníků v Rusku je velice obsáhlé. Stále objevuji nové informace. Pokud se týká jednoho z nejslavnějších umělců, tak již osm let se koná Mezinárodní hudebního festivalu Eduarda Nápravníka. Nový ročník byl zahájen 26. srpna 2017 tradičně koncertem v kostele sv. Jiří v Nápravníkově rodišti v Býšti u Pardubic.

Letos na něm s mimořádně krásným programem vystoupili - zakladatel festivalu klavírní virtuos Vjačeslav Grochovskij j.r., Duo Kalinka z USA - Sergej Vaščenko (balalajka) a Vladimír Kaljazin (akordeon), Felix Slováček starší a Felix Slováček j.r. (klarinet s saxofon) a já se rád ujal průvodního slova. Cílem festivalu Eduarda Nápravníka je propagace a šíření tvůrčího odkazu tohoto význačného umělce, snaha o kulturní spojení mezi Nápravníkovou rodnou zemí a jeho druhým domovem – Ruskem, kde je Nápravníkovo jméno dodnes velmi vážené a jeho skladby jsou často uváděny. Vedle koncertů se konají i vzdělávací a kulturní programy, což přispívá ke zvyšování zájmu veřejnosti o Nápravníkovu tvorbu a život.

A co rusistika a další plány?

V létě vydalo Lidové nakladatelství nové Dějiny Ruska a jsou velmi dobré. Ve dnech 7. a 8. září se konala prestižní Mezinárodní vědecká konference Olomoucké dny rusistů, která je organizována od roku 1976 katedrou slavistiky Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.

V polovině září se uskuteční v Paříži výše zmíněná jubilejní konference Mezinárodní asociace rusistů a na konci září v Praze na Karlově Univerzitě Celostátní rusistický seminář, kde mimo jiné bude zahájen 52. ročník festivalu ARS POETICA – Puškinův památník. Jeho vítězové budou festival reprezentovat 25. října v Příbrami na 19. Mezinárodní přehlídka dětských a mládežnických pěveckých a tanečních souborů.

Následující den se v Ruském centru Západočeské univerzity v Plzni uskuteční kulatý stůl na téma Recepce Česka v ruském a Ruska v českém tisku a mediích od konce XIX. do začátku XXI. století.

V soutěži Puškinův památník vedle sebe učinkují jak čeští účastníci, tak učinkující, jejíchž mateřským jazykem je ruština, spolupracujete s nimi i jinak?

Puškinův památník je dnes především umělecká přehlídka a účast ruskojazyčných interpretů se velmi osvědčuje, což lze říci i o projektu, který letos na jaře zahájila Jazyková škola ´Czech Prestige´ v Praze za podpory České asociace rusistů a Česko-ruské společnosti.

Projekt POZNEJ MOU ZEMI, seznamuje studenty českých středních škol s reáliemi zemí bývalého Sovětského svazu prostřednictvím konverzace studentů v češtině i ruštině. Studenti Jazykové školy si připravili prezentace svých zemí – zatím to byly Rusko, Kazachstán, Ukrajina a Bělorusko.

Prezentace jsou poutavé, po počátečních oboustranných rozpacích se naši i čeští studenti za pomoci pedagogů osmělují k otázkám, týkajících se jak jejich zemí, tak i života v České republice z pohledu cizinců. Pozitivem je také zpětná vazba i výměna kontaktů, aby bylo možné v konverzaci pokračovat i za branami školy.

Duší projektu je vedoucí učitelka slovanského oddělení Jazykové školy "Czech Prestige" Eva Levá. Říká, že setkávání tohoto druhu jsou nejen příjemná, ale podle pedagogů, také velmi užitečná. Studenti potřebují jak praxi v konverzaci, tak i získávání zkušeností při veřejných vystoupeních. Já sám si myslím, že doba pro nasměrování takovýchto mostů porozumění je teď nejpříhodnější. Zájem o ruštinu se totiž v Čechách značně zvýšil a roste i zvědavost mladých – "a co je vlastně tam, na Východě?"

Vaše poslání na závěr? Půjčím si je od Františka Ladislava Čelakovského: Blažen ten, kdo pro budoucí poutníky a poutnice urovnává silnice.

(Publikováno v Haló novinách)

 


Komentáře


Žádné komentáře doposud nebyly přidány.

Přidat komentář

Vámi zadané osobní údaje budeme zpracovávat za účelem odpovědi. Bližší informace naleznete v zásadách zpracování osobních údajů