Odešel Igor Čerkasov



Legenda evropské diplomacie, dlouholetý předseda rusko-české a rusko-slovenské společnosti Igor Alexandrovi Čerkasov (+81) zemřel 3. září 2017 v Moskvě.

Absolvent slavistiky na Filologické fakultě Moskevské státní univerzity, pracoval zprvu jako překladatel, později v různých funkcích ve Společnosti pro přátelské a kulturní vztahy se zahraničím.

Jako představitel této Společnosti půsoCerkasov-I-A-Klapka.jpgbil v druhé polovině 60. let v Československu, v letech 1980-1987 jako rada vyslanec Velvyslanectví Sovětského svazu v ČSSR. Po návratu do Moskvy pracoval ve Všesvazové agentuře autorských práv (VAAP) a v letech 1989-1992 zastával funkci náměstka ministra kultury SSSR. Poté založil a vedl Mezinárodní asociaci spolupráce v kultuře (MASK) a mezinárodní festival pro děti a mládež Otevřená Evropa. Přeložil řadu děl českých a slovenských autorů, napsal mnoho článků a několik knih o Praze. Mezi řády a vyznamenáními, které pan Čerkasov dostal si velmi vážil medaile Josefa Jungmanna, nejvyššího ocenění České asociace rusistů.

Měl jsem štěstí poznat Igora Alexandroviče zblízka v říjnu 1989, když jsem jej ve funkci představitele VAAP doprovázel na festival Sovětská píseň Ostrava. Jako dobrý známý byl velmi srdečně přivítán našimi umělci a já postupně zjišťoval, jaký je to moudrý a laskavý člověk s výbornou češtinou a jemným smyslem pro humor. Těšila mne jeho důvěra i postřehy a zajímavosti ze zákulisí evropské diplomacie. Těsněji jsme začali spolupracovat, když založil MASK. Po míře finančních možností vystupovaly ruské děti na festivalech v Čechách a české v Rusku. Pravou rukou a podporou byla vždy panu Čerkasovovi jeho manželka Taťána Petrovna, která si nakonec kvůli němu udělala řidičský průkaz a dokonce v létě 2016 s ním autem přijela z Moskvy až do Prahy. Setkali se s mnoha přáteli, navštívili Bukovany, zajeli do Ostravy i na Slovensko. Za pár měsíců na to jsem měl štěstí osobně popřát Igoru Alexandroviči, u něho doma, kousek za Moskvou, vše nejlepší k jeho osmdesátým prvním narozeninám. S paní Táňou jsme jej provokovali: proč člověk s takovým bohatým životem nechce psát paměti. Vždyť přece zažil spoustu neobyčejných situací a setkal se s řadou zajímavých lidí. Trochu se na nás zlobil, když říkal: „copak mohu napsat jak mi říkal… (Brežněv, Husák, Gorbačov), že ten a ten, nebo to a to o tom, nebo jak jsme se smáli když…?“. Dnes Tě, milý Igore, chápu lépe. Říká se, že přítele poznáš, když s ním sníš kilo soli, což trvá dosti dlouho. My, kteří jsme svá kila soli jedli společně a číšemi blínu je zapili, víme svoje. Směrem, kterým slunce vychází, připíjím s tvými českými přáteli, na tvou světlou památku, drahý Igore.

Jiří Klapka

předseda Česko-ruské společnosti


Komentáře


  • 5. 9. 2017 20:48
    JUDr. Josef Bína
    POděkování

    Děkuji Jiří za tvá krásná slova. Josef


Přidat komentář