JAROSLAV HAŠEK A RUSKO

Jaroslav Hašek se učil rusky v Českoslovanské akademii obchodní v Resslově ulici. Jeho talent oceňoval mladý profesor angličtiny Václav Alois Jung, který v roce 1892 vydal svůj překlad Evžena Oněgina. Profesor Jung sice Haška přímo neučil, ale četl a chválil jeho povídky. Hašek byl, stejně jako on a generace jejich vrstevníků okouzlen ruskou literaturou. Veršoval Puškinskou strofou a svůj tulácký vzor měl v Maximu Gorkém, do jehož podoby se stylizoval dlouhými vlasy a knírem.

S Ruskou říší se nedobrovolně seznámil v roce 1903, když byl při svých toulkách monarchií zatčen kozáckou hlídkou na hranici s Ruskem. V policejním hlášení ze září téhož roku se píše, že:

O deset let později vylíčil Hašek toto dobrodružství v povídce Procházka přes hranici.

Rusky učil i svou nastávající ženu Jarmilu Mayerovou, dopisy jí píše často ve verších:

... a někdy také i „svou“ ruštinou

Žení se v květnu 1910.

* * *

V únoru 1915 rukuje k 91. pěšímu pluku v Českých Budějovicích, v červnu odjíždí na ruskou frontu do Haliče. V září se naskytla u Chorupan možnost přeběhnutí fronty. Při ústupu využil své znalosti ruštiny, od místních se dozvěděl, kde je brod, a převedl celý prapor přes řeku Ikvu. Dostává se do zajateckého tábora v Darnici na Ukrajině, posléze do tábora v Tockém poblíž Buzuluku.

V prosinci 1915 odjíždí do Kyjeva jako dobrovolník České družiny, předchůdkyně československých legií v Rusku. Od léta 1916 začíná publikovat v kyjevském krajanském časopise Čechoslovan a přechází do jeho redakce. Velké pobouření v Rakousko-Uhersku vyvolala Povídka o obrazu císaře Františka Josefa I., kdy bylo dokonce za toto dílo na Haška uvaleno obvinění z velezrady.

To dokazuje příkaz k zatčení:

Zapomněli na ruštinu.

Hašek jezdí po zajateckých táborech získávat nové dobrovolníky pro boj proti Rakousku-Uhersku.  V listopadu 1917 propukla v Petrohradě revoluce. Čs. vojska začínají ustupovat z Ukrajiny na východ. Hašek kritizuje kyjevskou odbočku Československé národní rady na Rusi. Je považován za vlastizrádce, protože nesdílí stejné názory s vedením legií. V březnu roku 1918 odešel přes Charkov do Moskvy a stal se zde členem české sociálně demokratické levice. Nesouhlasil s domluveným přesunem Československého sboru přes Sibiř do Francie a vyjádřil to svým prohlášením:

Čteno na schůzi OČNR 10. března 1918.

V dubnu odjíždí do Samary, kde pomáhá formovat československé oddíly při Rudé armádě. Po obklíčení Samary legionářským vojskem utíká v přestrojení, tři měsíce se skrývá před legionářskými hlídkami a putuje mordvinskými vesnicemi. V září se vrací k Rudé armádě v Simbirsku a za měsíc je vyslán s oddílem Čuvašů do Bugulmy. Stává se členem politického oddělení 5. armády a jmenován pomocníkem velitele města Bugulmy.

* * *

V letech 1919 - 1920 postupně zastává četné vojenské i politické funkce, je redaktorem několika časopisů v různých jazycích v Ufě, Krasnojarsku, Čeljabinsku, Omsku a Irkutsku. V květnu 1920 se - deset let po své první svatbě, aniž by byl rozveden - žení v Krasojarsku s Alexandrou Grigorjevnou Lvovovou („Šurou“).

V srpnu 1920 je Hašek zvolen členem městského sovětu v Irkutsku, redaktorem časopisů Sturm—Roham (Útok, něm./maď.), Bjuleten politrabotnika (Bulletin politického pracovníka, rus.), Űr (Úsvit, burjatsky). V říjnu byl jmenován zástupcem náčelníka politického oddělení 5. armády a byl zraněn při pokusu o atentát. Koncem měsíce je povolán do Moskvy s tím, že bude vyslán do Prahy na pomoc sociálně demokratickému hnutí. V Moskvě dostali Hašek se Šurou pasy na jména Josef Steidl, zajatec, a Alexandra Steidlová. V listopadu 1920 cestovali přes Petrohrad a Narvu do Revakku (Tallinn), pak lodí do Štětína odkud jeli vlakem přes Berlín do karanténního tábora v Pardubicích.

V sovětském Rusku byl Hašek vnímán jako zodpovědný člověk a schopný organizátor. Důležitý byl jistě zákaz pití alkoholu, ale hlavně to, že dostal možnost uplatnit ty stránky svého charakteru, které se nemohly projevit ve stabilizovaných českých poměrech.

PhDr. Radko Pytlík,CSc.
Lipnice, duben 2013

Řada zajímavostí a podrobností o Jaroslavu Haškovi a jeho díle je na stránkách Virtuálního muzea: