DRÁTOVAT, FLIKOVAT! - JEDINEČNÁ VÝSTAVA V ROZTOCKÉM ZÁMKU

Po originálním hudebním úvodu a srdečném úvodním slově ředitelky muzea Mgr. Jany Klementové naslouchal zcela zaplněný historický sál zámku všem vystupujícím, mezi kterými byli i milí hosté ze Slovenska. Jako největší zaujetí pro „drátenictví“ a také pro instalovanou expozici bylo oceněno vystoupení obětavých autorek koncepce výstavy Ing. Arch. Hany Řepkové a PhDr. Ivany Kubečkové.

Drátenictví je fenoménem, jehož historický význam byl v roce 2019 oceněn zápisem na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Drátenictví má svůj prapůvod údajně ve Skotsku. K nám se dostalo z chudých oblastí severního Slovenska, kde se začalo rozvíjet před více než třemi sty lety jako další zdroj obživy.

Dráteníci byli zručnými řemeslníky, kteří opravovali hliněné nádobí, hospodářské náčiní a vše další, co bylo potřeba. Později svou nabídku obohacovali o vlastní výrobky z drátu a plechu - pasti na myši, klece pro ptáky, koše a další užitkové předměty. Někteří vytvářeli i osobité dekorativní předměty.

Dráteníci vandrovali po celém území Evropy, včetně Ruska, do Ameriky i na další kontinenty. Někteří se tam trvale usadili a zakládali malé drátenické dílny, z některých vznikly i velké průmyslové firmy. Drátenictví ve své původní podobě postupně zanikalo po 2. světové válce. Oživení nastalo v 60. letech na Slovensku, později i v Čechách a získalo svébytnou uměleckou podobu. V současnosti je oblíbené umělci i řemeslníky, kteří se snaží, aby tato zajímavá technika neupadla v zapomnění.

V roce 1977 byla u nás vydána série poštovních známek, na kterých byly vyobrazeny výrobky z drátu - drak, kohout, letadlo či lokomotiva – některé z nich jsou vystavené.

* * *

Dráteníky rád maloval Josef Mánes, Mikoláš Aleš i Zdeňka Braunerová, jejíž akvarel z roku 1888 je na čelném místě výstavy. O drátenících psala Božena Němcová v románu Pohorská vesnice (1855), Adolf Heyduk ve verších Trenčanské chaloupky, Slováčkovo loučení, Sirotek v cizině, Šťastný ubožák, Drátařík aj.

Učitel a spisovatel Karel Kálal ve své knize Slovensko a Slováci (1905) vzpomíná na své dětství na Táborsku, kdy k nim chodívali drátovat Hrnčiarovi otec Ondřej se synem Jožkou. Vypravovali, jaká byla v předchozím roce bída, jak vytahovali kmín ze země a pojídali kořínky, jedli listí, obsahující mléčnou šťávu a z mladých kopřiv vařili kaši.

Po čtyři léta chodili dráteníci Hrnčiarovi ke Kálalům. Spisovatel sám zavítal na Slovensko do Vysokého až v roce 1895, ale Jožku nezastihl. Sešli se o dva roky později. Z chlapce Jožky byl vysoký statný muž, oděný městsky a na vestě měl dvojitý zlatý řetěz - pan továrník Josef Hrnčiar z Moskvy.

Karel Kálal vzpomínal:

* * *

Drátenictví přispělo k zájmu o Slovensko. Stalo se námětem první české opery jejíž libreto napsal právě před 200 lety Josef Krasoslav Chmelenský a zhudebnil je František Škroup. Nejznámější lidové písničky jsou Šel dráteník po ulici, jihočeská Dráteníček - Dobře bych si přála, kdybych se nebála nebo valašská Já su malý dráteníček s tej trenčanskej stolice – se stejným refrénem jako předchozí píseň. Dosud nejmladší je píseň Ivana Mládka a Josefa Vejvody Dráteník z roku 2020.

Na výstavě jsou vystaveny asi nejstarší jarmareční písně z 19. století – jednu z nich na vernisáži znamenitě interpretovala kurátorka výstavy paní Ivana Kubečková, která mimo jiné vyprávěla, jak sháněla na Slovensku recept na polévku Kyselica, kterou mohli všichni návštěvníci ochutnat. Byla výtečná, stejně jako klobásky a sýry. Pod dojmem z občerstvení jsme hledali, našli recept, vyzkoušeli a dali ochutnat přátelům pokrm zvaný Dráteník:

Pro děti je na výstavě stolní hra „Z Kysuc až na kraj světa“, inspirovaná vandrovní povahou drátenického povolání a během tvořivých dílen si sami vyzkouší drátenické techniky. Ve vybraných dnech pak budou přímo ve výstavních prostorech probíhat ukázky tohoto krásného řemesla. Pro školky a školy jsou připraveny speciální projektové dny kombinující hudební, výtvarné a pohybové prvky, které dětem přiblíží historii řemesla a jeho techniky. Podrobnosti o termínech a dalších aktivitách naleznete na webových stránkách muzea.

A pro dospělé jsme našli rozmarnou kreslenou pohádku Josefa Štefana Kubína, kterou natočil v roce 1980 Zdeněk Smetana se stejným názvem, jaký má i tato pěkná výstava.