TAŤÁNA A SERGEJ NIKITINOVI, LEGENDY AUTORSKÉ PÍSNĚ, V PRAZE

Díky příteli a kolegovi Zdeňku Okůnkovi, bývalému kulturnímu atašé v Moskvě, dnes řediteli jazykové školy Czech Prestige, jsem měl po letech velký zážitek z jedinečného pražského vystoupení písničkářských legend a také potěšení z jeho článku o nich.

Duo Taťána a Sergej Nikitinovi - fenomén nejen z hlediska interpretace, nejen proto, že Sergej je skvělý skladatel, ale také proto, že vždy byli nároční ve výběru básní, v hodnověrnosti pocitů skrytých mezi řádky. Lidsky přirození a nadčasoví. Taťána a Sergej Nikitinovi pokračují v nejlepších tradicích Bulata Okudžavy a Vladimíra Vysockého, ruského folklóru a romantiky, jazzových improvizací a divadla.

Eldar Rjazanov pozval Sergeje, aby interpretoval písně Mikaela Tariverdieva ve svém slavném filmu Ironie osudu aneb Rozhodně správná koupel. Hudba Sergeje Nikitina k snímku Moskva slzám nevěří pomohla ruským filmařům získat Oscara za nejlepší cizojazyčný film.

Nikitinovi věnují hodně pozornosti písním pro děti a pravidelně pro ně koncertují. Taťána a Sergej Nikitinovi nejsou jen duetem stejně smýšlejících lidí, hudebníků a umělců - ale jsou fenoménem sovětské a postsovětské ruské kultury. Je to naše mládí a studentská léta. Poprvé jsem jejich písně uslyšel v kytarovém podání mé vedoucí učitelky na půlroční jazykové stáži ve Volgogradě v roce 1986 Iriny Jurjevny Svincovové.

Píseň «Bričmulla» napsanou Sergejem Nikitinem v dalekém roce 1980 na slova Dmitrije Suchareva, popisující bezstarostný život sovětského cestovatele, inspirovaný krásou malé středoasijské vesničky Burčmulla, poslouchám vždy jako lék od bolesti duše a srdce.

* * *

Vzpomínky na Sergeje a Taťánu Nikitinovy musím zasadit do 60. let, kdy měla 23. května 1967 na scéně Činoherního klubu premiéru legendární inscenace Revizora v režii Jana Kačera. Do role Chlestakova obsadil hvězdu, známého ruského herce moskevského divadla Sovremennik, Olega Tabakova.

Oleg Tabakov pohostinsky vystoupil v pražském Činoherním klubu ve dnech od 1. do 7. února 1968. Zážitek z tohoto představení si diváci zapamatovali nadlouho. Bariéra dvojjazyčnosti téměř zmizela a z ruštiny spolu s češtinou vznikl zajímavý divadelní jazyk.

Režisér Jan Kačer si pečlivě vybíral hry, které inscenoval a snažil se vypátrat, co vše je skryto za slovy a jaký smysl to vytváří nejen pro něj jako režiséra, ale rovněž jaký význam by daný text mohl mít pro herce při společném hledání. Právě proto ho v roce 1988 pozval Oleg Tabakov do svého moskevského Divadelního studia k nastudování hry Williama Shakespeara Večer tříkrálový aneb Cokoli chcete. A zde se setkal s hudebním skladatelem a aranžérem Sergejem Jakovlevičem Nikitinem, který pro divadelní hru složil Píseň šaška s textem Davida Samojlova, začínající slovy „Ať shoří dubové dříví v krbu“.

Celé nastudování divadelní hry tlumočila Nina Falkovská a mezi ní, Janem Kačerem a Sergejem Nikitinem vzniklo celoživotní přátelství. Součástí tohoto duchovního pouta jsem měl tu čest se stát o něco později i já.

* * *

Na podzim 2004 jsem z Moskvy do Prahy doprovázel Taťánu a Sergeje Nikitinovy, kteří 16. září vystoupili v rámci Ruského hudebního salonu Jiřího Klapky v pražské Černé labuti.

Diváci zpívali a oceňovali bouřlivým potleskem vystoupení slavné dvojice, které bylo hodnoceno jako jedna z nejvýznamnějších kulturních událostí v Praze v září 2004. Po celý pobyt v Praze se Nikitinovým věnovali i manželé Nina Divíšková a Jan Kačer. Taťána a Sergej byli srdečným přijetím přátel i diváků dojati a slíbili přijet znovu. Stalo se tak právě v těchto dnech, o více než dvacet let později, 1. dubna 2025.

* * *

Dobrých zpráv je poslední dobou málo a je těžké žít, být stále v rozloženém stavu. Ale slovo, zvláště je-li vysoké, je vždy léčivé. Stejně jako hudba, pokud vás provází životem po mnoho desetiletí. Byl jsem potěšen, že Taťána a Sergej Nikitinovi společně se svým synem Alexandrem zaplnili koncertní sál v Praze – Vršovicích a po dvaceti letech jsem je uviděl ve skvělé kondici.

Jejich hlasy jsou silné, jejich paměť neselhává, oči jim jiskřily. Taťána volně intonovala a její zvonivý a něžný hlas pronikal přímo do srdcí posluchačů, Alexandr vnášel svůj velmi jemný smysl pro styl, Sergejův baryton a jeho hra na kytaru s křehkou improvizací byly stejně virtuózní jako kdykoli předtím. Věděl jsem s jistotou, že na tomto koncertě budu za každé situace a za jakýchkoli podmínek. Nemohl jsem nepřijít k těm, jejichž tiché, laskavé hlasy mě vedly životem ke světlu, vštípily chuť k vysoké poezii a zvedly mě z kolen, když jsem byl na pokraji fyzických i psychických sil. Jejich písně se pro mě staly duchovním a morálním základem.

Právě odtud pramení má láska k ruské kultuře a ruskému jazyku. Těmito řádky jsem chtěl se vší skromností vyznat lásku Sergeji a Taťáně Nikitinovým, kteří jsou stále s námi a jsou neustále tak mladí a krásní jako v dobách filmů Ironie osudu aneb Rozhodně správná koupel (1975) a Moskva slzám nevěří  (1979).

Czech Prestige – jazyková škola Natálie Gorbaněvské,
jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky, s.r.o.