POHÁDKÁŘ MIKŠÍČEK V DOBRÉ SPOLEČNOSTI PROMLUVIL RUSKY

Moravský pohádkář Matěj Mikšíček (1815-1892) se učil rusky v Brně, v dobré vlastenecké společnosti, kterou navštěvovala i tehdy dvaadvacetiletá Veronika Vrbíková (Anna Veronika Werbichova), přítelkyně Boženy Němcové. Ta jí v dopise v prosinci 1851 domlouvala:

Obě byly členkami Českomoravského bratrstva а slečna Veronika, po vzoru své přítelkyně Boženy, sbírala moravské pohádky a pověsti, stejně jako její přítel a později manžel, Matěj Mikšíček.

Svou první knihu vydal v roce 1843 Sbírka Pověstí moravských a slezských, a v roce 1845 Národní báchorky. V dalších vydáních byly zařazeny i pohádky jeho ženy.

Bouřlivák Mikšíček, student univerzity v Pešti, se přátelil s Ľudovítem Štúrem či Jozefem Miloslavem Hurbanem, zasloužil se o rozvoj slovenského dramatického umění, založil divadelní scénu ve Zvolenu a snad i přeložil a do českých zemí přivezl píseň Hej, Slováci - Hej, Slované. Později studoval ve Vídni a v Brně, dopisoval do několika periodik a byl sledován za přechovávání a šíření velezrádných knih. Za velezrádné byly tehdy považovány i knihy Komenského! Zúčastnil se Slovanského sjezdu (1848) a než byl na něj zrušen zatykač, rok se skrýval se Dačicku.

Stálé zaměstnání našel v roce 1852, když nastoupil k Severní dráze císaře Ferdinanda. Rok na to se oženil se svojí dlouholetou snoubenkou Veronikou. Manželé šířili na Moravě vzdělání a národní uvědomění. Paní Veronika byla v letech 1872–1880 starostkou brněnského původně pěveckého spolku Vesna, kde působil i Leoš Janáček a stála u zrodu Vlasteneckého pomocného spolku, pozdějšího Červeného kříže. Jejich jediná dcera Marie Mikšíčková-Hrubá překládala pověsti a pohádky svých rodičů do němčiny a francouzštiny. Mikšíček se jako jeden z prvních zaměřil na sběr lidové slovesnosti na Moravě. Jeho pohádky inspirovaly Jana Wericha (Fimfárum) a další autory.

Manželé Mikšíčkovi byli pohřbení v Brně, ale v novém tisíciletí byl jejich pomník přemístěn do Dačic a nachází se na čestném místě nového dačického hřbitova.

V roce 2014 vyšly v brněnském nakladatelství Jota Moravské národní pohádky. U příležitosti dvoustého výročí narození Matěje Mikšíčka, v roce 2015, pak Městská knihovna v Dačicích vydala za finanční podpory města výběr z jeho humorných pohádek nazvaný Klipy, klap.

V letech 2017 – 2021 vydalo moskevské nakladatelství EKSMO knihu Pověsti, pohádky a mýty Západních Slovanů (Предания, сказки и мифы западных славян) v překladu Galiny Lifšic-Artěmjevové. Kniha měla 480 stran a později vyšla rozšířená o 300 stran jako Velká sbírka pověstí, pohádek a legend Západních Slovanů (Большое собрание преданий, сказок и мифов западных славян).

Vedle pohádek Boženy Němcové, Karla Jaromíra Erbena a jeho Kytice, pověstí Adolfa Weniga a dalších je v knize zařazeno dvacet dva pohádek Matěje Mikšíčka. Náklad byl několik desítek tisíc a putují do celého světa, všude tam kde se čte rusky.

Kniha vyšla v edici Světová knihovna (Всемирная библиотека). A tak jsou pohádky Matěje Mikšíčka v ruštině ve společnosti děl Homéra, Danteho, Shakespeara, Goetheho, Haška a Kafky.

Pohádkář Mikšíček v dobré společnosti zas promluvil rusky.

Jiří Klapka

Anna Veronika Mikšíčková, vlastním jménem Veronika Aloisie Mikšíčková, rozená Werbichová (Vrbíková) 1829-1891

Marie Mikšíčková provd. Hrubá 1854-1935

Ženský vzdělávací a výrobní spolek Vesna (Dívčí pěvecký spolek Vesna; Ženská vzdělávací jednota Vesna; Vesna, o.p.s.), spolek, vzdělávací instituce, zahájení činnosti 15. 8. 1870, Brno, ukončení činnosti 9. 10. 1953, obnovena 6. 2. 1991

Werich Jan, Fimfárum, např. pohádka Moře, strýčku, proč je slané str. 68 Albatros, Praha 2003 a Mikšíček Matěj, Divotvorný mlýnek, str.57. Moravské národní pohádky, nakl. Jota 2014.

Městská knihovna v Dačicích se od roku 2018 jmenuje Knihovna Matěje Mikšíčka Dačice.