LETNÍ PUTOVÁNÍ - BANSKÁ ŠTIAVNICA



Musel to být asi pekelný kravál, když se před miliony let propadla v tomto kraji mohutná sopka, která prý měla rozlohu dvou tisíc čtverečních kilometrů. Střídání vulkanické činnosti a chladnutí vytvořilo v podzemí nádherné minerály všech barev a také zlato, stříbro a měď.
banska_wiki.jpg
Zdroj: Wikipedie
Půvabné starobylé město Banská Štiavnica trochu namáhavě stoupá do kopce a svými domy rozesetými kolem hlavní ulice připomíná Betlém. Uličky podobně voní, jako ty v Českém Krumlově nebo v Kutné Hoře. Kousek nad evangelickým kostelem je nový antikvariát. Veřeje jsou natřené pastelově zelenou barvou, jako bývaly kdysi cukrárny. Uvnitř jsou krásně uspořádané knihy. Mezi prvními mi padla do oka kniha Moja Štiavnica Antona Hykische.
Vzpomínám si, jak jsme s tímto slavným spisovatelem seděli v září roku 2014 v Bratislavě v „Letnej čítárni“ U červeného raka po představení ČeskoSlovenské scény Gellner a Hrabal – 100 let. Při skleničce dobrého bílého vína nám – Vladimíru Skalskému, Igorovi Šebo a mě - Mistr Anton vyprávěl, jak rád četl Gellnera, jak cestoval s Hrabalem do Paříže a vzpomínal také na to, jak ho Štiavnica, jeho rodiště, ovlivnila na celý život.
A teď ležela přede mnou kniha vzpomínek Moja Štiavnica. Připomněla mi tehdejší vyprávění a provedla mne městem a jeho okolím. Jsou zde dva zámky – Starý ve městě a Nový nad městem. Připomínají se Tjutčevovy verše:
Zámek jak stavebnice bílá
Z pahorku hledí do dáli –
jednou tam stála jedna víla
na mechovitém úskalí,
po rozvalinách z dávných časů
klapaly něžné nožky tvé,
tebe i zámek zbavit jasu
váhalo slunce tesklivé.
Vesele skoro vyzývavě
Ses loučila s tím šťastným dnem.
A na obloze popelavě
poletoval stín za stínem
1836 - Fjodor Ivanovič Ťutčev
stary_zamek.jpg
novy_zamek.jpg
Starý zámek
Nový zámek
Nový zámek je něco jako Eiffelovka. Za jasné oblohy je prý z oken věže v noci možno vidět i světla Budapešti. Na vrchní věži působil hlásník, který na každé straně otevřel okénko a do čtyř světových stran troubil zvěst, že světa běh je v pořádku a Turci jsou stále daleko. V Novém zámku je Expozice protitureckých bojů; jediná na Slovensku.
Z věže zvané Klopačka zněly údery dřevěným kladivem na dřevěnou desku jako svérázný budík pro horníky na nástup do šachty:
Vstávaj Jano hore, na baňu klopajů,
ak neskoro prídeš, sfárat ti nedajů.
Klopačka se ozývala při svatbách horníků i při jejich pohřbech. Věž je pěkně vidět na modelu historického jádra Banské Štiavnice, který vychází z podob, jakou měla za dětství Hykischových rodičů.
bs_model.jpg
Model historického jádra Banské Štiavnice
Autorem historického modelu je zajímavý člověk, ing. arch. Peter Chovan (nar. 1969), který je rovněž autorem největšího betlému na Slovensku. Betlém je dřevěný, pohyblivý, dlouhý 21 metrů, vysoký 3 metry, je v něm 800 postaviček, z toho 400 pohyblivých. Znázorňuje nejen biblický motiv, ale i historii a tradice Banské Šiavnice a život horníků.
chovan_klapka.jpg
Peter Chovan a autor článku
Otázka na pana Chovana: "Jak dlouho betlém vznikal?"
Vznikal sedem rokov a má byť ešte doplnený aj o tajchy, t.j. vodné nádrže z okolia Banskej Štiavnice, ktoré sú unikátnymi technickými pamiatkami, pretože pôvodne slúžili ako vodná sústava na zadržiavanie technickej vody na pohon banských vodostĺpcových strojov a na čerpanie vody z bane i dopravu baníkov na šichtu.
betlem.jpg
Betlém autora Petera Chovana
betlem1.jpg
Detail části betlému
* * *
V 15. století se rozšiřovala těžba nerostů a kovů, zejména stříbra. Rozvoj dolů nezastavily ani problémy s tureckou invazí, náboženské války či stavovské povstání. V roce 1627 se zde uskutečnil první odstřel střelným prachem. Za časů Marie Terezie pracovalo v dolech téměř 9 000 horníků. Zrychlená těžba však vyvolávala problém s odčerpáváním spodní vody. Hlavní strojmistr Matej Kornel Hell se synem Jozefem zkonstruovali sérii čerpacích zařízení a tyto stroje znamenaly další zvýšení produktivity. Spolu se Samuelem Mikovini navrhli rozsáhlý systém vodních nádrží umělých jezer, tajchů.
Ještě za dob mého mládí se nacházely pod nohama blýskavé kameny a my jsme měli kapsy nacpané poklady, které jsme našli. Naši doma se usmáli, že to žluté je pyrit, sfalerit, červený je jaspis, tamto je galenit – vysvětlení byla na všechny ty nádherné kameny, z kterých vyrůstaly barevné průhledné krystalky jako na tichomořských atolech. Nádherné kusy minerálů všech barev jsme nazývali květy podzemí.
Anton Hykisch: Moja Štiavnica
* * *
Osobnosti a zajímavosti
Básník Andrej Sládkovič (1820 – 1872), překladatel A.S. Puškina. napsal báseň Marína, která je považována za nejdelší milostnou báseň na světě - 2900 veršů.
V domě rodičů Sládkovičovy milé Maríny byl hostinec U Kozáka, který prý v roce 1852 navštívila Božena Němcová, kterou okouzlila scenérie města vklíněného do svahů i půvab hornických domečků roztroušených po stráních jako na vánočních betlémech. V březnu 2023 budovu bývalého hostince, ve kterém se nachází turistická atrakce „Banka lásky“, zachvátil požár, který poškodil dalších šest budov.
Jaroslav Hašek, který byl zde ve vězení v létě roku 1902, napsal sérii Štiavnické povídky, odrážející jeho zkušenost s různými lidmi a situacemi, které potkal na cestách po Slovensku.
Po první světové válce působilo v Banské Štiavnici několik zajímavých ruských emigrantů, mezi nimi fotograf Sergej Protopopov.
Ještě známějším fotografem byl štiavnický rodák Dežo Hoffman, autor portrétů hollywoodských hvězd i např. legendárních Beatles.
Banská Štiavnica byla vždy studentským městem - byly zde střední školy lesnická, hornická a chemická a také gymnázium. Na štiavnickém gymnáziu byla vždy druhým volitelným jazykem ruština, a to i v dobách 2. světové války.
Bývalý bulharský car Ferdinand I. Bulharský žil v letech 1930 - 1943 u Banské Štiavnice na zámku Svatý Anton a jeho tajemníkem byl otec Antona Hykische.
Banská Štiavnica byla v r. 1993 zapsaná do seznamu světového dědictví UNESCO.
pomnik.jpg
Pomník sovětským a rumunským vojákům,
kteří osvobodili město 1. dubna 1945
Jiří Klapka