XVII. VÝROČNÍ SHROMÁŽDĚNÍ FONDU RUSSKIJ MIR

V zaplněném koncertním sále filmového studia Mosfilm se letos sešli představitelé 105 zemí – učitelé ruštiny, literární vědci, překladatelé, zástupci kultury a duchovenstva. Poprvé se Shromáždění zúčastnili zástupci zemí, jako je Saúdská Arábie, Pákistán, Mauricius, Kapverdy, Seychely, Pobřeží slonoviny, Benin a Srí Lanka. Všichni uměli rusky. "Příslušnost k ruskému světu není určena původem", řekl při zahájení známý režisér a šéf Mosfilmu Karen Šachnazarov. „Je symbolické, že tvůrce moderního ruského jazyka Alexandr Sergejevič Puškin měl z babiččiny strany německé předky a z dědečkovy strany etiopské. A tvůrce výkladového slovníku ruského jazyka Vladimir Dahl byl Dán. To jim však nezabránilo stát se klíčovou součástí ruského světa.“

Součástí Shromáždění bylo i slavnostní předávání cen vítězům Mezinárodní soutěže profesní excelence pro zahraniční učitele ruštiny, kterou pořádal Russkij Mir ve spolupráci se Státním institutem ruského jazyka A.S. Puškina. Soutěže se zúčastnilo více než 600 učitelů z 30 zemí. Slavnostní předávání cen moderovali studenti Moskevské divadelní školy GITIS: Elena Aslanidi z Řecka a Djordje Ivić ze Srbska. Mezinárodní studentský orchestr Moskevské konzervatoře, složený ze zahraničních studentů hrál hudbu ze sovětských filmů. Skotský hudebník Harry Johnston přiznal, že ho do Ruska přivedla Prokofjevova hudba. Mluvil plynně rusky. Na scéně byli oceněni také vítězové Mezinárodní olympiády v ruštině. Online kvalifikačního kola se zúčastnilo více než 3000 středoškoláků ze 72 zemí! Do prezenčního finále postoupilo přes 30 studentů z 26 zemí a geografie soutěže byla mimořádně rozmanitá: mezi účastníky byli mladí z Číny, Maďarska, Vietnamu, Černé Hory a bývalých sovětských republik.

Myslím, že není potřeba zmiňovat všeobecně známá fakta, že rusky hovoří 253 milionů lidí. Z tohoto počtu je asi 154 milionů rodilých mluvčích, zatímco zbytek tvoří ti, pro které je to druhý jazyk. Ruština je jedním z nejrozšířenějších jazyků v Eurasii a ve světě obecně. Je jedním z oficiálních jazyků Ruska, Běloruska, Kazachstánu a Kyrgyzstánu. Patří mezi nejrozšířenější jazyky online a je jedním z oficiálních jazyků OSN. Výuka ruštiny rozvíjí jazykové dovednosti, ale také přináší široké kulturní, vědecké, politické a praktické výhody. Po opětovném uvolnění situace v kontaktech, v obchodu a spolupráci s Ruskem, bude znalost ruštiny velkou předností. To je všeobecně známo, ale přesto nám na naše argumenty proti zrušení možnosti výběru ruštiny na ZŠ neodpověděl ani za deset měsíců nezdvořilý ministr školství Mikuláš Bek

Pokud mi to čas a prostředky dovolily, rád jsem se účastnil Shromáždění Fondu Russkij mir, jehož součástí bývalo i zasedání Prezidia MAPRJAL (Mezinárodní asociace učitelů RJ a literatury).

Na mnoha Shromážděních jsem vystupoval s písňovým recitálem, naposledy v roce 2019 v Jaroslavli. Tenkrát to byl program a prezentace zpěvníku Песни Чехословакии (Písně Československa), který jsme vydali u příležitosti 100. výročí založení Československa. Mnohé české, moravské, slezské a slovenské písně se v ruštině dodnes zpívají nejen v Rusku, ale odváželi si je domů i zahraniční absolventi sovětských vysokých škol. A tak nebylo divu, že mne letos mnozí kolegové vítali se slovy: „Irži, kdě Vaša gitara?“

S kytarou jsem dříve bez problémů cestoval od Šanghaje po Washington, ale v poslední době mi jí nedovolili dát do prostoru nad hlavou a naopak požadovali, aby měla samostatnou letenku. A tak jsem vysvětloval, že kytara je již plnoletá, žije svým vlastním životem a dělá si co chce. Respektive nechce. Nechce utrácet. Přistoupil ke mně milý kolega:

"Co mi letos zahraješ?", vyzvídal.
"Nic Ti nezahraji, ale mohu Ti zazpívat Ja vas ljubil."
"A proč zrovna to?"
"Protože jsi podobný Puškinovi."
"To bude určitě tím, že jsem z Etiopie."

Tím ovšem shoda nekončí. Kolega se jmenuje Ali Wole Alemayehu. Má jméno jako smutný princ Alemayehu (1861–1879).

Toho, stejně jako Puškinova pradědečka Hannibala (1696 - 1781) unesli jako dítě z Etiopie. Jednoho do Petrohradu, druhého, o půldruhého století později, do Londýna.

* * *

Dost se změnilo složení účastníků. Téměř zmizely starší nekompromisní dámy, které všude byly a ke všemu se kriticky vyjadřovaly. Jednou jedna taková, která si mne vždy pletla s mým španělským kamarádem Rafaelem Guzmánem Tirado, ke mně přiběhla a hlasem nepřipouštějícím odpor mi vmetla do tváře „Á, gospodin Tirado, vy mně pokažetě vašu Granadu? Odpověděl jsem otázkou: a vy mně vašu? Odlétla.

Letos mne oslovil exoticky vyhlížející kolega – typ indického velmože. Nadšeně hovořil o Karlu Jaromíru Erbenovi a jeho Kytici. Mohlo být právě poledne, když před námi stanula žena, která křikla na „velmože“: "Vy jste z Maďarska?" - " Ne odvedle." - "A odkud vlastně?" - "Ze Srí Lanky!" Odlétla také.

Na závěrečném večírku nám jeden africký kolega zapíval rusky Kočka leze dírou a vyprávěl, jak kdysi přijel studovat do Moskvy a uměl rusky jen dvě věty o kterých však nevěděl co znamenají. První byla: Ty se mně líbíš! a druhá: Jak se jmenuješ? První den po příjezdu se bál opustit kolej, ale druhý den jej hlad vyhnal do ulic. Přišel do zeleniny a vyhodnotil, že použije druhou frázi. Odpověď zněla: "Táňa!" Ukázal na brambory: "Tak mi dej dvě kila táni!" Dostal dvě kila a byl hrdý na to, že se umí  domluvit rusky.

Se zajímavým šéfredaktorem časopisu VМЕSТЕ (SPOLU), Valerijem Lebeděvem, jsme vzpomínali na své dojmy z návštěvy Sibiře a on mi vyprávěl příběh rodiny, žijící mimo civilizaci. Svého devátého syna, kterému říkali Ňuňu, nikde nezapsali a chtěli to udělat až když mu bylo osmnáct. To ale nebylo možné. Rodiče dlouze vyjednávali s úřady, které nakonec svolily za podmínky, že Ňuňu bude druhým jménem Kalinin. To se nelíbilo Ňuňu, chtěl být Ševčenko. To zas nechtěly úřady a tak se Ňuňu domluvil se svojí dívkou, že jej obviní ze znásilnění. Když to udělala, byl zatčen, sepsali s ním protokol a tak měl policejní zápis. Dívka obvinění stáhla – a dobrá věc se podařila, věrná láska zvítězila.

* * *

Ale vážněji: účastníci z Itálie, Portugalska, Francie, Polska nebo Rumunska hovořili o tom, jaké mají problémy s organizováním rusistických akcí, že jim tam chodí demonstrovat a rušit Ukrajinci. Řeší to tak, že na pozvánkách uvedou program a datum a hodinu konání, ale místo tam dopisují až v den akce, kdy se „rušiči“ nestačí svolat. Těch dojmů a setkání byla celá řada, mezi nejmilejší patřilo setkání se spisovatelkou a překladatelkou Galinou Lifšic Artěmjevovou, CSc. ve slavném Klubu spisovatelů Ústředního domu literátů v Povarské ulici. Jedinečná atmosféra prvního Klubu spisovatelů založeného v roce 1928 - je tu cítit energie, kterou tu zanechali všichni ti slavní literáti, herci a zpěváci, jejichž fotografie zdobí stěny.

Paní Galině jsem blahopřál k docentuře, k vydání ruského překladu knihy Josefa Urbana Návrat do Valbone, ale zejména k úspěchu, který má ve světě kniha Velká sbírka pověstí, pohádek a mýtů Západních Slovanů  (Большое собрание преданий, сказок и мифов западных славян - 2018) s novým překladem Erbenovy Kytice. Díky Tobě, milá Galinko, a díky ruštině, poznávají Erbena na všech kontinentech!

Milá setkání byla s nejbližšími sousedy s Rakouska, Německa a Maďarska, zejména s ředitelem Německo-Ruského Institutu z Drážďan dr. Wolfgangem Schälike a bývalým velvyslancem Maďarska v RF, doc. György Gilyánem, CSc., který je předsedou Společnosti maďarsko-ruské kultury a přátelství. Povídali jsme si o akcích a plánovali spolupráci. Kdysi jsme si zpívali Když se nám tu netleská, pojedem do Španělska. A dnes můžeme doplnit – a také do Drážďan, Bratislavy, Vídně, nebo Budapešti.