ARKADIJ AVERČENKO – 100. VÝROČÍ ÚMRTÍ

Arkadij Timofejevič Averčenko, rusky Аркáдий Тимофéевич Авéрченко, se narodil se 27. března v Sevastopolu. Přesný rok jeho narození byl dlouho předmětem debat – jeho matka byla negramotná, udávala pouze přibližné datum. On sám většinou uváděl rok 1881. Na jeho náhrobku je uveden rok 1884. Až začátkem 21. století byl objeven záznam v matriční knize, který uvádí rok 1880. Tématem Averčenko a Československo se u nás nejvíce zabývala Mgr. Anna Chlebina ze Slovanské knihovny.

Jméno Arkadij Averčenko znala česká veřejnost od roku 1910. První kniha povídek nesla název Spisů A. Averčenka díl I., další, nazvaná Veselé figurky a příběhy, vyšla v roce 1914 s ilustracemi Josefa Weniga a další s názvem Výprava do západní Evropy satirikonovců: Južakina, Sanderse, Mifasova a Krysakova vyšla v roce 1918. Povídky Arkadije Averčenka vycházely v humoristických časopisech.

Spisovatel přijel na Hlavní nádraží v Praze 17. června 1922. Již následující den se v českém tisku objevilo, že do Prahy zavítal slavný humoristický spisovatel Arkadij Averčenko se svým impresáriem Jevgenijem Askoldem a herečkou Raisou Raič a že v Praze uspořádá umělecký večer. Lze předpokládat, že bude mít stejně obrovský úspěch jako v Sofii, Bělehradě a Záhřebu.

První pražské představení jeho skupiny nazvané Hnízdo stěhovavých ptáků se uskutečnilo 3. července 1922 ve Smetanově síni Obecního domu v Praze a bylo velmi úspěšné. Skupina vystoupila i na dalších místech, včetně Stavovského divadla a Averčenko vysoce hodnotil mimořádnou disciplinovanost a ochotu jevištních techniků.

Spisovatel si nežije špatně. Bydlí v Hotelu Zlatá husa na Václavském náměstí a podepisuje s nakladatelstvím Josefa R. Vilímka dohodu na vydání vybraných spisů, které začalo vycházet od roku 1923. V předmluvě píše: "... poprvé vydávám své sebrané spisy. Ovšem, bylo by obvyklejším, kdyby moje prvá družka života vyšla v ruském jazyce, ale Čechy se staly mou druhou vlastí a jsem šťasten, že se mohu spřízniti s tak sympatickým slovanským domovem."

Úspěch byl dán velkým zájmem o ruskou kulturu, včetně humoristické prózy, jejíž byl Arkadij Averčenko významným a oblíbeným představitelem. Kromě talentu měl znovu i sebevědomí, že zase dosáhl prestiže, kterou měl v předrevolučním Rusku. V první kapitole říká: "V Československu se mám, jak se říká, jako na posvícení. Mám rád Čechy, Češi mi odpovídají tímtéž. Jím knedlíky, zpívám hašlerovské písničky a říkám 'má úcta' tak pěkně, že se vůkol všichni ohlížejí. Podívejte - říkají – vypadá jako cizinec, ale česky hovoří tak podivuhodně."

Říká se, že na rozdíl od některých ruských emigrantů nepohlížel Averčenko na češtinu svrchu a navíc některá slova ho vysloveně bavila. Cítil vděčnost k českému lidu, říkal, že je ve skvělé formě a když se jej ptali kam se vrací, tak hrdě odpovídal: "Domů - do Československa!"
Čas jej ale neúprosně vedl k tématu smrti.

V létě roku 1924 podstoupil operaci k odstranění levého oka, poškozeného v Rusku a pak začaly být problémy kardiovaskulární povahy. Byla mu doporučena šestitýdenní léčba v Lázních Poděbrady, odkud se vrátil 22. prosince 1925 téměř v bezvědomí. Ve Všeobecné nemocnici, na klinice profesora Ladislava Syllaby, předního českého kardiologa a lékaře prezidenta Masaryka, byl pak obklopen pozorností lékařů, nemocničního personálu i přátel. Stav se částečně zlepšil a on s velkou vděčností hovořil o péči lékařů a také o jejich přátelství. A. Averčenko zemřel 12. března 1925 v 9.15 hodin. Ještě mu nebylo 45 let.

Jeho náhlá smrt zanechala skličující dojem jak v ruské emigraci, tak v české kulturní obci. Smutná zpráva se rozšířila po celém světě. Nekrology byly na titulních stranách většiny ruských emigrantských novin, informaci přinesl československý i sovětský tisk.

Pohřeb se konal 14. března 1925 ve 13.00 za účasti předních českých a ruských spisovatelů i významných osobností veřejného života v pravoslavné části Olšanských hřbitovů, poblíž rozestavěného chrámu Zesnutí přesvaté Bohorodice. Ve prospěch budoucího pomníku Arkadije Averčenka byl pod záštitou pražského primátora Karla Baxy organizován koncert za účasti členů Národního divadla a dalších umělců. Z výtěžku koncertu byl postaven a 26. prosince 1930 odhalen pomník na hrobě slavného ruského humoristy.

Fotografie z knihy: Arkadij Averčenko: Beženskije i emigrantskije gody (1918-1925)