RUSKÝ DŮM NA MALTĚ

Kdysi mi vyprávěl jeden ruský přítel, že byl jako mladý diplomat vyslán na Maltu s posláním prověřit možnost koupi domu pro zřízení ruského kulturního střediska. Dům, který se nabízel, byl vyhovující velikostí i polohou v centru Valletty, ale byl podezřele levný. Výrazně levnější, než podobné nemovitosti v jeho okolí.

Přítel pátral po důvodech nízké ceny a dozvěděl se, že se v domě vyskytují paranormální jevy. Jinými slovy, že tam straší. Podařilo se mu zjistit, že majitel domu uvedl ve své závěti, že dům odkazuje pod podmínkou, že bude za něj odsloužena zádušní mše. V církevních kronikách však nebyla o mši ani zmínka. A ten vážný a racionální člověk jí tedy nechal odsloužit a paranormální jevy prý přestaly. On sám se však ředitelem ruského střediska na Maltě nestal.

Toulám se uličkami Valletty a najednou stojím před domem s nápisem RUSSIAN CULTURAL CENTRE. Starý dům postavený stejně jako okolní domy ze zlatého vápence. Prosklené dveře - zamčeno.

Zvoním. Přišla mi otevřít mladá sympatická dáma. Představil jsem se a byl pozván dál. Dáma se jmenovala Olga Agafonová. Měla sice nějakou akci, ale přesto mne provedla třípodlažním domem. U vchodu portrét cara Pavla I., dvě výstavní haly, Muzeum dějin rusko - maltských vztahů, knihovna, čítárna, divadelní sál s pódiem a promítacím plátnem, asi pro sto padesát diváků a učebny pro výuku ruštiny.

Mezi aktivitami Domu mne zaujala výstava fotografických portrétů ruské emigrantské komunity, nazvaná Tváře minulého Ruska. Doplnila ji hudebně literární kompozice s úryvky z pamětí ruských emigrantů, básně a romance z počátku 20. století.

V srpnu 2025 probíhaly ve Vallettě vzpomínkové akce věnované 80. výročí konce druhé světové války. V nemocnici Santa Infermeria, založené za éry Maltézských rytířů, byla uspořádána výstava a Ruský dům se podílel na instalaci části věnované Sovětskému svazu a nazvané Z Malty na Jaltu.

Před tradičními oslavami vánoc a nového roku se uskutečnil komponovaný program věnovaný 200. výročí povstání děkabristů.

Na čestném místě visí v Ruském domě portrét cara Pavla I. Co má společného s Maltou? Nastudoval jsem si, že když na konci 18. století zabral Maltské souostroví Napoleon, získali johanité od cara Pavla I. útočiště v Petrohradu. Dokonce jim přidělil Voroncovův palác jako sídlo a nechal tam postavit Maltézskou kapli. Johanité jej zvolili velmistrem Maltézského řádu a on přidal k ruskému erbu maltézský kříž, zřídil Řád svatého Jana Jeruzalémského a na nových mapách nechal Maltu označit jako provincii Ruské říše. Po jeho zavraždění byly přerušeny vazby s Maltézským řádem a jeho syn Alexandr I. se vzdal titulu velmistra.

"A víte co mám společného s Prahou?", zeptala se paní Olga. "Nedávno jsem měla pěvecký koncert v Praze a byla jsem překvapena, když mě moje pražská přítelkyně odmítla doprovázet na klavír se slovy: 'Nezlob se, prosím, ale kdyby se rozkřiklo, že jsem vystupovala v Ruském domě, mám po kariéře.' Doprovázela mne nakonec srbská klavíristka."
Popsal jsem paní Olze, jaký problém měli na jaře loňského roku studenti gymnázia v Sedlčanech, kteří byli v Ruském domě na besedě o Puškinovi a jak byla kritizována návštěva všetatských dětí na vyprávění o Neználkovi.

A Vy paní Olgo, nemáte na Maltě problémy s pořádáním akcí?
"Ze začátku jisté problémy byly, ale teď se Ukrajinci i Rusové společně účastní našich akcí i pravoslavných mší, pro které nám zapůjčuje řecko-katolická církev svůj kostel. Pozdravujte paní Alinu."

O pár dní později jsem se s ředitelkou pražského Ruského domu, paní Alinou Šuninou, v Praze setkal a vyprávěl jí, mimo jiné, i příběh o paranormálních jevech v Ruském domě na Maltě.
"Vím o tom," usmála se, "to byl sir Oliver. Olga vám o něm nevyprávěla? Jednou se prý zdržela dlouho do večera v Ruském domě. Jela výtahem a ten se náhle zastavil mezi patry. Zhaslo světlo a ona si uvědomila, že nemá mobil. Nevěděla, jak dlouho tam byla, ale najednou začal výtah padat. Zastavil se s rachotem v přízemí, dveře se otevřely a nějaká síla jí doslova vykopla z výtahu a ona upadla na všechny čtyři. Že by Sir Oliver?"

* * *

Zjistil jsem, že rytíř Oliver Starkey žil v 16. století. Píše se, že byl tajemníkem čtyř velmistrů a velkopřevorem. Dlouhá léta se předpokládalo, že je pohřben v kryptě katedrály sv. Jana ve Vallettě a poměrně nedávno se zjistilo, že náhrobek s jeho jménem obsahuje pouze báseň, kterou napsal pro velmistra Jeana de La Vallette. Pozoruhodné.
Asi ze svého domu v Merchant's Street nikdy neodešel.