PREMIÉRA FILMU JAREK V RUŠTINĚ

Vítá jej vedoucí Bard klubu Táňa Sizová, Jarek přichází k mikrofonu a rovnou do hudby rapuje:

Pak si jde sednout vedle Marthy Elefteriadu a film začíná.

Líbil se. Bardi reagovali tam, kde měli, paralelní překlad Maxima Krivošejeva byl dobrý, pod písněmi šly titulky. Závěrečná píseň, byla ta, kterou Jarek film uvedl, tedy Já už jsem tu byl. Nadšený potlesk ve stoje.

Jarek si vzal kytaru, zazpíval Kometu a pár dalších písní a lidé s ním. Zpíval jsem také a také se mi film líbil. Doporučuji! Po delší době jsem měl potěšení z českého filmu, který je zajímavý, vlídný a vtipný a není hloupý, nudný, ani konfrontační. Je o člověku, který svůj život vděčně vnímá jako dar i poslání.

Zatímco Jarek Nohavica rozdával autogramy a fotil se s účastníky večera, rozestavěly se řady židlí kolem velkého stolu. Jarek si sedl doprostřed, vedle Marthy Elefriadu. Ta teď nosí kratší účes a zpívá pořád báječně. Což nám také předvedla. Kytara kolovala kolem stolu, písničkáři zpívali „bardovskou klasiku“ písně Okudžavy, Vysockého, Rozenbauma, ale také Nohavici – česky, rusky, slovensky, polsky, rusky, ukrajinsky. Jarek se nenechal zahanbit, zazpíval také v několika jazycích a navíc nám pustil Tři čuníky v maďarštině a s orchestrem.

Bylo to amatérsky, ale s láskou zaznamenáno na mobil.
Snad to dokreslí atmosféru večera.