VZPOMÍNKA NA VÁCLAVA HYBŠE

Václav Hybš
zdroj: hybsorchestr.cz

To rozloučení byl vlastně hodinový koncert sestavený z nejlepších skladeb Orchestru Václava Hybše. Mnohé z nich živě zahráli „Hybšovi muzikanti“. Jako první zazněl Boccheriniho Menuet, jako poslední Gounodova Ave Maria a mezi nimi nejoblíbenější skladba zesnulého Moon River (Měsíční řeka), Hašlerova Ta naše písnička česká, dále pak skladby natočené s houslistou Josefem Sukem nebo zpěvákem Jožkou Černým a mnohé další.

Václav Hybš aranžoval více než 5 tisíc melodií, natočil přes 40 dlouhrajících desek, magnetofonových kazet i CD, více než tisíc singlů a nahrávek pro rozhlas a televizi. Je nositelem Zlaté desky Supraphonu a Ceny Ministerstva kultury ČR Artis Bohemiae Amicis (Přátelé českého umění) za šíření české kultury ve světě.

* * *

Poprvé jel jako trumpetista na turné do Sovětského svazu v létě 1962 s Tanečním orchestrem Československého rozhlasu (TOČR), který vedl Karel Krautgartner. Sólisty byli tehdejší hvězdy Judita Čeřovská, Jana Kliková Vrabcová, Richard Adam a mladičký Karel Gott. Všechny zaskočil ohlas turné v Gruzii, Arménii, Azerbajdžánu a Rusku, kdy jazzový a swingový program, který v té době v SSSR nebyl běžný, vyprodával celé sportovní stadiony a haly. Tato cesta byla klíčovým momentem jak pro orchestr, tak pro propagaci československého jazzu a moderní populární hudby v tehdejším východním bloku. Gott i Hybš toto turné vnímali jako důkaz, že hudba může překonávat ideologické bariéry.

I když z toho nebyli doma nadšení - kapelníci dědeček i otec Hybšovi, Václav se do Sovětského svazu vracel i se svým vlastním úspěšným orchestrem, se kterým doprovázel např. v roce 1967 zpěváky divadla Rokoko na turné Rokokoktejl v ruštině. Hvězdy Helena Vondráčková, Marta Kubišová, Václav Neckář dokonce i Waldemar Matuška zpívali rusky. Hitem byly Jó třešně zrály, Sbohem, lásko, Slavíci z Madridu, české a slovenské lidovky, Pátá nebo Červená řeka.

Po roce 1968 se Hybš do SSSR vracel pravidelně po celé dvě dekády, nejčastěji jako doprovodný orchestr Karla Gotta, se kterým tam absolvoval desítky vyprodaných koncertů. Vzpomínal na vztah sovětského publika k hudbě, na obrovské sportovní haly vyprodané do posledního místa a na lidi, kteří po koncertě v mrazu čekali hodiny na autogram. Vzpomínal na tamní stravování – na povinný kaviár a vodku, které byly sice luxusní, ale po několika týdnech turné už jich měli všichni hudebníci „plné zuby“. Zároveň ale vyzdvihoval srdečnost běžných lidí, kteří by se pro své idoly rozdali. Václav Hybš tyto cesty vnímal jako důležitou školu profesionality, která jeho orchestr stmelila.

Ve svých vzpomínkách se k tomuto období vracel spíše s nadhledem a humorem, ačkoliv přiznával, že to byla éra plná kompromisů. U Gotta měly největší úspěch písně Měl jsem rád a mám, Lady Karneval, Paganini, (píseň, jejíž text přebásnil vynikající ruský básník Andrej Vozněsenskij), nebo Krásné je žít (Weißt du, wohin), melodie z filmu Doktor Živago. Václav Hybš vzpomínal, že sovětské publikum bylo velmi náročné na perfektní řemeslo. Jeho orchestr byl pověstný svou přesností a plným zvukem, který dokázal i z jednoduché písničky udělat velkolepé číslo. Často do repertoáru zařazoval směsi světových melodií nebo upravené klasické skladby (např. od Čajkovského), čímž si okamžitě získali respekt místních odborníků.

Na spolupráci s nakladatelstvím Melodija vzpomínal Václav Hybš jako na vrchol profesionality v rámci tehdejšího východního bloku. Díky nahraným deskám znali jeho orchestr lidé od Kaliningradu až po Vladivostok. V roce 1981 dostal Václav Hybš nabídku doprovázet naše zpěváky na festivalu Sovětská píseň Ostrava. Myšlenka představit to nejlepší ze současné sovětské populární hudby však do jisté míry narážela na neveřejně proklamovanou nechuť českých zpěváků zpívat sovětské písně. Přesto však vznikla na tomto festivalu řada dobrých písní.

Václav Hybš aranžoval písně z repertoáru Ally Pugačevové, např. Helena Vondráčková zpívala píseň Houslista (Музыкант), Eva Pilarová Jsem ta, co zůstává tu dál (Женщина, которая поёт) a Naďa Urbánková Měj syna, postav dům (Старинные часы). Myslím, že to nejsou špatné písně, přesto však je rozhlasoví redaktoři zařazovali do vysílání velmi zřídka. Na tomto ročníku festivalu jsem měl tu čest a potěšení s panem Hybšem spolupracovat.

Docházel jsem za ním do jeho pracovny, která se nacházela za Národním divadlem. Měl tam fotografie kapel svého dědečka i otce a ujistil mne, že Hybšovi působící v Rusku – Hynek, Jan a Klementina nebyli jeho příbuzní.

Jednou do našeho rozhovoru zazvonil telefon, pan Václav zvedl sluchátko a z něj se ozvalo hlasité: "Tys mě nas.al!"
Hybš: "Ty mě taky – kdo volá?"
Volající funkcionář se představil a pokračoval: "Doneslo se mi, že nemáš rád sovětské písně!"
Hybš: Já se tě zeptám – znáš Kaťušu? Znáš Kalinku a Podmoskevské večery? A uměl bys je zazpívat?
Odpověď: "Uměl a co má být?"
Hybš: A znáš nějakou píseň z letošního festivalu Sovětská píseň Ostrava? A uměl bys jí zazpívat?
Odpověď: "Neznám, neuměl."
Hybš: Tak vidíš, neznáš, neumíš! A já umím všechny a začnu o tobě rozšiřovat, že neznáš, neumíš, protože nemáš rád sovětské písně!“

* * *

V novém tisíciletí jsem pak měl potěšení s panem Hybšem a jeho chotí Jarmilou spolupracovat při organizaci Česko-ruských plesů a od února 2011 do ledna 2017 jsem rád poslouchal na Dvojce Českého rozhlasu jeho pořad Šlágry od srdce, kde ve spolupráci s Milošem Skalkou vybíral nahrávky svého orchestru, jeho sólistů a zpěváků.