Váš článek o Václavu Hybšovi a písničky v něm mi připomněly setkání s členy přátel České republiky v Jekatěrinburgu.
Bude tomu asi deset let, kdy mi ukazovali alba fotek, kde poctivě zaznamenávali družební tábory desítek, možná stovek dětí, cestujících oběma směry ... Sice tehdy vlály červený fangle, sice se uvazovaly rudé šátky "na jedničku" apod.. Ale! Kolik si jich bezstarostně společně hrálo, podívalo se do světa, možná, někteří z nich venku studovali ...Pořád se něco "budovalo", ale mám taký divný pocit, že se mnohem méně spekulovalo - dnes je to prý hybná síla pokroku. U nás se více vyrábělo a také se podporovala úplná rodina. Na to jsem si vzpomněl při poslouchání písniček Václava Hybše.
-rk-