Literární večer věnovaný Nikolaji Gumiljovovi se konal v Ruském domě 13. dubna 2026 u příležitosti 140. výročí narození tohoto vynikajícího básníka stříbrného věku ruské literatury.
Na úvod zazněla jeho báseň
Conquistador, zhudebněná a interpretovaná Jiřím Klapkou. Jelena Lifšic pak představila zajímavá fakta z biografie
Nikolaje Gumiljova, hovořila o jeho cestách, vztahu s Annou Achmatovovou i okolnostech jeho předčasné smrti.
Jiří Klapka hovořil o českých vydáních Gumiljovových děl. První sbírka veršů Ohnivý sloup byla vydána s předmluvou Bohumila Mathesia v Praze v roce 1932. Přeložila Marie Marčanová, nakladatelem byl Rudolf Rejman. Gumiljovovy verše byly zařazeny do unikátní knihy ruské básnické moderny nazvané Kolo inspirace, vydané v roce 1967 nakladatelstvím Svět sovětů Praha. V knize je 380 básní od 84 básníků, Na překladu se podílelo 24 nejlepších českých překladatelů a básníků, včetně Hany Vrbové a Václava Daňka, kteří knihu uspořádali.
Z brilantní závěrečné studie Zdeňka Mathausera:
…“Kniha je pozváním k slavnosti poezie, k největší, jakou poznala od dob Puškinových a Lermontovových. Svými šlahouny se v letech 1900-1925 zachytily a navzájem propletly světová avantgarda a ruská revoluce, světový proletariát a ruská duše…. V našem prožitku je skryto příjemné povědomí výchozí brány, k níž může chodec zamířit okamžitě, jakmile jej začne zmáhat nostalgie žlutého listí. Přece jen: do souboru argumentů, které vás nutí říkat o letech 1900-1925 „zlatý věk ruské poezie“, zahrnete vše – nejen zřenou krásu podzimního sadu, ale i ty závoje myšlenek, jež se kdysi zachytávaly v jeho korunách…“
Další výbor poezie, který obsahoval Gumiljovovy verše se jmenoval Ústa slunce a vydal jej Odeon v roce 1985. Zatím poslední sbírka Gumiljovovy poezie nazvaná Cizí nebe, vyšla v překladu Jaroslava Kabíčka v roce 1995 nakladatelstvím Mladá fronta.
Následoval Klapkův recitál zpívané poezie Alexandra Věrtinského, Nikolaje Bulachova, Ivana Bunina, Sergeje Jesenina či Konstantina Podrevského. Akci zakončilo promítání dokumentárního filmu Nikolaj Gumiljov: Poslední testament s unikátními záběry z filmových týdeníků.
* * *
Verše Nikolaje Gumiljova u nás nejlépe překládal Jaroslav Kabíček, který přebásnil i slavnou Žirafu.
Žirafa
Nikolaj Gumiljov
Do Tvého pohledu dneska se obzvlášť silný smutek vkrad
a obzvlášť útlé, jak kolena svírají, Tvé paže jsou.
Poslouchej: daleko od jezera Čad
žirafa prochází se s noblesou.
Má graciózně štíhlou šíji, panenskou něhu v ní
a její kůži zdobí ten nejnádhernější vzor,
s kterým se může srovnat jen luna půlnoční,
když na hladině kolébá se v klínu hor.
Znám úsměvné pohádky tajemných zemí a rád
budu Ti vyprávět o černé panně a vášnivém vůdci, chceš?
Ale tys příliš dlouho dýchala mlhu a chlad
a zdráháš se věřit v cokoli jiného než déšť.
A jak Ti mám přiblížit oázu, tropický sad.
Palmy a trávy, jež neznámou vůni ztěžklé jsou?
Ty pláčeš? Poslouchej: daleko u jezera Čad
žirafa prochází se s noblesou.
-jrez-