LETNÍ PUTOVÁNÍ NA JIH MORAVY A DO STŘEDNÍCH ČECH

Na konci prázdnin jsme se sešli ve Slovenském domě na první zkoušce nahrávky česko-rusko-slovenského zpěvníku Písničky roztockých luhů a hájků. Učitel a hudebník Vojtěch Antoš tam představil aranžmá písní pro klavír, dvoje housle a kytaru. Sám hrál na klavír, Barbora Nečasová a Tereza Homolová na housle, já na kytaru a spolu se synem Janem jsme také zpívali. Vojta se správně „trefil“ do nálady písniček a společně se těšíme na přizvání dalších interpretů.

Následující den jsme se vydali na jih Moravy, do Němčiček, ke zkoušce na koncert mladých interpretů nazvaný Pocta legendám československé populární hudby. Uskuteční se 2. října 2026 ve Slovenském domě a zazní v něm písně z repertoáru Karla Gotta, Karla Duchoně, Mariky Gombitové, Evy Pilarové, Marie Rottrové a dalších. Vojtěch Antoš nám ukázal školu, kde učí a kde je jeho otec Petr ředitelem. Vyzdobené pěkné, světlé třídy jsou připraveny na nový školní rok a celá budova je - jak to správně má být všude - nejvýstavnější budovou v obci. Zkouška probíhala ve Slováckém dvoře u Filipa Stávka, který dobře hraje na housle a kytaru a později se připojil se k veřejnému muzicírování. Stejně tak jako znamenitý multiinstrumenlista Michal Silnica se kterým počítáme na nahrávce Roztockých písniček. K velkému potěšení nám je nadšeně zazpívali Vojtovi žáčci.

V Němčičkách žije řada zajímavých lidí – s mnohými jsme se setkali již vloni na podzim. Mezi jinými si s námi přišel zazpívat a popovídat profesor Jan Slovák, emeritní děkan Přírodovědecké fakulty, později prorektor Masarykovy univerzity. A také bývalý důstojník Hradní stráže Jiří Benda a předseda TJ Sokol Němčičky Jaroslav Stávek, který nám navrhl prohlídku obce a okolí.

Němčičky mají 755 obyvatel a rozlohu 7,74 km². Byli jsme nadšeni krásnou krajinou, úpravností obce s minigolfem, sjezdovkou, letní bobovou dráhou a koupalištěm. Důstojná péče je věnována památníkům v Němčičkách i jejím okolí.

Na rozloučení jsme si připili v rodinném vinařství VÍNO J. STÁVEK, které dnes vede Jaroslavův nejmladší syn Jan Stávek.

O pár dní později se uskutečnilo výjezdní setkání mladých rusistů na téma Z historie česko-ruských kulturních kontaktů. Konalo se ve středočeském městě Sázava. Nejvýznamnější zdejší památkou je Sázavský klášter založený v 11. století.

Zakladatelem a prvním opatem byl svatý Prokop, který s podporou knížete Oldřicha proměnil kolem roku 1032 poustevnu v řádový benediktinský klášter, významné centrum slovanské liturgie a učenosti. Bylo to jediné místo v Čechách, kde se legálně sloužily bohoslužby ve staroslověnštině. Odsud se také šířily překlady náboženských textů a vzorce duchovního života mezi střední Evropou a Ruskem. Sázavská slovanská komunita udržovala duchovní vazby s východoslovanskými centry, jako byla například Kyjevo-pečerská lávra v Kyjevě. To dokládá vzájemná výměna literárních vlivů či darování církevních ostatků ruských mučedníků sv. Borise a Gleba sázavskému klášteru.

Svatému Prokopovi je připisováno autorství tzv. Remešského evangeliáře, který je součástí katedrálního pokladu ve francouzské Remeši. Při korunovaci na něj přísahali francouzští králové od Jindřicha III. až po Ludvíka XVI.. Domnívali se, že se jedná vzácný manuskript od samotného sv. Jeronýma, psaný neznámým písmem. Když roku 1717 ukázali v slavný evangeliář carovi Petru Velikému, začal z něj klidně číst, protože v dosud neznámém písmu poznal hlaholici.

V Sázavě se 19. června 1905 narodil herec, spisovatel a básník Jiří Voskovec. Na sázavském Náměstí Voskovce a Wericha byla v roce 2025 otevřena Pamětní síň Jiřího Voskovce.

Jedinečná expozice je dílem Jana Špačka. Jednotlivé panely zachycují historii Voskovcovy rodiny, Osvobozeného divadla i Voskovcům pobyt v USA. Součástí je projekční síň s filmy Osvobozeného divadla a písněmi.

Otec Jiřího Václav Voskovec, rodným jménem Vilém Wachsmann (1864-1945), Daczický-Voskovec rodokmen. Působil v letech 1889-1904 jako vojenský kapelník v Rusku, přijal pravoslaví a ruské občanství. Po návratu do Prahy působil na ruském konzulátu a po vypuknutí první světové války byl v roce 1915 jako ruský příslušník zatčen a poslán do Petrohradu. Nastoupil do československých legií, kde působil především jako dirigent. V roce 1920 se vrátil do vlasti a byl přidělen na Ministerstvo národní obrany, kde do roku 1925 vedl hudební referát. Poté se s rodinou usadil v Sázavě, kde působil jako ředitel kůru a varhaník. V roce 1940 zde zkomponoval Svatoprokopskou staroslovanskou mši D dur.

Václav Voskovec, jeho praprapravnuk Tomáš Voskovec a Jiří Klapka
(Foto: František Havrilla jr.)

Václav Voskovec měl tři děti – Prokopa (1893-1977), Adrienu (Olgu) (1895–1949) a Jiřího (1905-1981). Prokopův syn se jmenoval také Prokop (1942-2011), působil v Semaforu a pozval Jiřího Suchého na Sázavu. Na půdě objevili Václavovy carské kapelnické uniformy. V+W v nich vystupovali ve Vest Pocket Revue. Jiří Suchý je nechal restaurovat na Umprum a vystavil ve foyeru Semaforu. O povodních se z nich staly dvě zablácené koule, pan Suchý je sprchoval, šamponoval, naložil do mrazáku. Po menší odborné renovaci opět visí ve skleněné vitríně v Semaforu v Dejvicích jako vzácná relikvie z Vest Pocket Revue, které bude v příštím roce rovných 100 let.