Před promítnutím filmu promluvil velvyslanec Ruské federace v ČR Alexandr Změjevský a předal pozdrav prezidenta RF Vladimíra Putina čtyřem válečným veteránům, kteří byli ve Velkém sále kina Lucerna osobně přítomni. Dva z nich se před filmem podělili o své smutné zážitky z tohoto hrozného období. Musím přiznat, že jejich osobní vzpomínky mne zasáhly mnohem více než film samotný.
Základem scénáře se staly události z noci z 16. na 17. září 1941, kdy stará vlajková loď s více než 1500 pasažéry vyrazila na riskantní plavbu. Kvůli bouři a palbě z nepřátelských letadel se přetížená loď začala potápět. Mezi živými zůstalo jen 240 pasažérů. Tato katastrofa bývá často přezdívána Ladožským Titanikem.
Ostatně podobnost s Titanikem se odrazila i ve filmu a zřejmě i ovlivnila můj pohled na něj. První část byla poměrně zdlouhavá a ne zcela přehledná. Druhá část filmu byla dynamičtější a poutavější. Nejdojemnějším okamžikem byl pro mne závěr filmu s autentickými záběry z pochodu Nesmrtelného pluku.
Po dlouhotrvajícím potlesku byla v Kavárně Lucerna připravena číše vína, na které jsme si s přáteli, mezi kterými byli absolventi Lenigradské žurnalistiky, ještě dlouho povídali.
Je dobře, že se takovéto akce konají a že hrůzy války nejsou zapomenuty. Pevně doufáme, že se už ale nebudou opakovat.
Mgr. Eva Levá
Přidat komentář