Jaroslav Vávra jubilující



V březnových dnech letošního roku se dožil záviděníhodného a požehnaného věku devadesáti let přední český literární vědec, vysokoškolský pedagog, překladatel a rusista
PhDr. Jaroslav Vávra, CSc.
jvavra_400_col28.jpg
Jde o jednoho z posledních veteránů poválečné generace literárněvědných rusistů, přímého pokračovatele předválečné tradice osobností jako byl B. Mathesius, A. A. Vrzal, F. Wollman, J. Jirásek a další.
Jaroslav Vávra se narodil 21. 3. 1930 v Humpolci. Studoval na Reálném gymnasiu v Mariánských Lázních. Jako jeden z nejtalentovanějších studentů v Československu byl vybrán na středoškolská studia v Nimes ve Francii. Po roce se skupina československých studentů vrátila a Vávra zakončil středoškolská studia maturitou mezi nejlepšími.
Poté byl v roce 1949 přijat na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy obor ruština - čeština. Po absolutoriu v roce 1953 působil jako odborný asistent na Vysoké škole ruského jazyka a literatury v Praze, která byla tehdy zřízena, aby pokryla akutní potřebu rusistů v 50. letech minulého století. Na škole se za poměrně krátkou dobu její existence rozvinula další poválečná vlna vědeckovýzkumné práce v oboru rusistiky a bohemistiky. Po zrušení VŠRJL v letech 1959/1960 dr. Vávra pracoval na ministerstvu školství, kde si prošel pozice od referenta až po ředitele odboru vysokých škol. Po prověrkách a čistkách v období normalizace po okupaci roku 1968 byl vyloučen z KSČ a musel z funkce odejít. Roku 1969 získal na FF UK titul PhDr. a následně od r. 1970 působil na FF UK jako jeden z největších znalců ruské a sovětské poezie 20. století.
Dlouhé období let 1970-95 byl dr. Vávra vědeckým pracovníkem Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, většinu doby jako vědecký pracovník literárněvědného oddělení katedry ruského jazyka a literatury. Zde obhájil i titul kandidáta věd. Překládal z ruštiny zejména beletrii a odbornou literaturu z oblasti literární vědy (1). Byl a je členem mnoha redakčních rad, expertních komisí a dalších odborných grémií.
Vávrovým celoživotním zájmem i osou jeho vědeckého a pedagogického působení byla zejména ruská poezie počátku 20. století. Oblíbenými autory byli třeba A. Blok, V. Brjusov, K. Balmont, S. Čornyj, Z. Gippius, N. Gumiljov, S. Jesenin, I. Severjanin. Bez politicky motivované nadstavby dokázal studentům tlumočit hloubku odkazu ruských básníků počátků éry sovětské literatury A. Achmatovové, M. Cvetajevové, V. Chlebnikova, O. Mandelštama, V. Majakovského a B. Pasternaka. V dobách, kdy se většina literárněvědných kolegů věnovala spíše próze nebo poezii 19. století, byl Vávra jedním z hlavních nositelů a tlumočníků odkazu moderní ruské poezie.
Letošní jubilant pravidelně přispívaldo významných literárněvědných a odborných rusistických periodik u nás i v zahraničí. Jeho studie byly publikovány na stránkách Československé rusistiky, Ruského jazyka, Slavia a dalších periodik a různých sborníků u nás i v zahraničí.
Je nutné připomenout jeho aktivitu v České asociaci rusistů. Byl zakládajícím členem ČAR, kde působil v různých funkcích a v letech 1990 - 2000 jako předseda asociace. Po roce 1990 zastával funkci místopředsedy Česko-ruské společnosti. Do dějin novodobé rusistiky je též zapsán jako jeden ze zakladatelů celosvětové Mezinárodní asociace učitelů ruského jazyka a literatury (MAPRJAL). Patřil mezi hlavní organizátory V. mezinárodního kongresu MAPRJAL - Slovo a slovesnost, který se konal v Praze. Pravidelně s MAPRJAL spolupracoval jako lektor i oblíbený průvodce na svých odborných exkurzích, prezentacích a zájezdech.
Velké ocenění patří dr. Vávrovi za šíření pozitivních kulturních hodnot a podporu porozumění mezi národy v pozici spoluzakladatele tradiční celostátní literární a recitační soutěže Puškinův památník. Jeho zanícení, schopnost povzbudit účastníky soutěže v lásce k literatuře a motivovat je k aktivnímu vnímání uměleckých hodnot a ve schopnosti je tlumočit a předávat publiku je pověstná. Poroty této soutěže vedl vždy profesionálně, s absolutní mírou nestrannosti a velkou citlivostí.
V oblasti popularizace a propagace světové, české a ruské poezie je možno připomenout, že v 60. letech 20. století byl dr. Vávra jedním z protagonistů Cyklu poetických večerů v Televizním klubu na Smetanově nábřeží. V 90. letech byl spoluautorem (2) programu Písně frontového šoféra a dalších kulturních událostí, jež šířily v povědomí lidí lásku ke kvalitní poezii a jejímu přednesu.
Jako zcela mimořádné oceňují stovky studentů, které Vávra učil, jeho pedagogické schopnosti. Jeho lidskost, přesvědčivost, schopnost strhnout publikum, nadchnout ho pro poezii, přimět zajímat se o poezii, přemýšlet o ní, zkrátka, mít poezii rád. Vávrův pedagogický projev působil úsporně, ale velmi hutně a obsažně. Vždy, když promluvil, nastalo v auditoriu ticho. Vyjadřoval se klidně, věcně, neteatrálně. Pro zdůraznění obsahu probírané látky přidal občas pohyb ruky, mírné gesto, kterým však dokázal podtrhnout to nejdůležitější. Pedagogů, kteří obrovským charizmatem při přednáškách a seminářích uměli strnout pro svůj obor, zase nebylo na rusistice tak mnoho. Vedle Vávry mezi ně v pražské rusistice patřili např. doc. Huňáček, doc. Jehlička, dr. Čížková nebo doc. Mathauserová a někteří další.
Z jeho monografií zaslouží bezesporu největší pozornost kniha Óda, elegie a balada v ruské a sovětské poezii (3), která se stala ve své době jedním z mála obsahově bohatých zdrojů o ruské poezii. Zajímavá byla též Vávrova překladatelská činnost v široké perspektivě od beletrie po vědeckou literaturu (4).
Dr. Vávra se aktivně podílel i na dalším širokém spektru rusistického bádání. Byl spoluautorem řady odborných sborníků bibliografií, kompendií a sborníků (5). Psal však nejen o ruské poezii moderní a klasické (např. o díle A. S. Puškina) (6), ale i o ruské próze, např. o díle L. N. Tolstého. Široký okruh učitelů ruského jazyka zná J. Vávru jako skvělého přednášejícího a věrného účastníka celostátních seminářů pro učitele ruského jazyka.
I v pozdně seniorském věku zůstává J. Vávra věrný lektorské a osvětové činnosti. Velmi oblíbené jsou třeba jeho komentované vycházky a exkurze na Křivoklát a okolí a také jeho přednášky a články v regionálním tisku Středočeského kraje na kulturní a literární témata.
PhDr. Jaroslav Vávra,CSc. je mezi rusisty výjimečný. Výjimečný proto, že snoubí všechny nejlepší vlastnosti pravé osobnosti: je skvělý odborník ve svém oboru, je za všech okolností tvůrčím a přínosným kolegou a spolupracovníkem, umí strhujícím způsobem předávat své znalosti dalším a dalším generacím a přenášet vlastní nadšení pro obor svým posluchačům, je skvělý pedagog.
V neposlední řadě je Jaroslav Vávra i pro mladší generaci úžasným kamarádem a přítelem. Ani to není obvyklá vlastnost. J. Vávra má i ve svém věku stále mladou duši. Nezkazí nikdy žádnou legraci, má noblesní smysl pro humor, je obdařen krásným sametovým barytonem a přednesem, který je neodmyslitelnou součástí jeho přednášek i přátelských setkání a posezení při sklenici vína nebo piva, téměř vždy doprovázených zpěvy francouzských, ruských a českých písní.
Je skvělé, že tyto vlastnosti Jaroslav Vávra dodnes aktivně a usilovně předává i svým vnoučatům a všem nám, kolegům a kamarádům, kteří jsou formálně o generaci mladší.
Blahopřejeme Jaroslavu Vávrovi ke krásnému životnímu jubileu. Děkujeme za jeho odbornou erudici, vnitřní životní sílu, laskavost, nadhled a moudrost. Za všechny kolegy bývalé i současné, za všechny studenty bývalé i současné, za všechny kamarády a kamarádky současné přeje mnoho další aktivních let, dobrou mysl a zdraví
PhDr. Michail Odarčenko, CSc. Mgr. Jiří Klapka
(psáno pro Novou rusistiku)
(1) - Např. Jokubov, Odil: Poklad ze Samarkandu (Sokrovišča Ulugbeka; R, Praha, Lidové nakladatelství 1986, společně s Emilií Vávrovou); Tarasenkov, Dmitrij: Případ Kentaur (Čelovek v prochodnom dvore; R, Praha, Lidové nakladatelství 1972, společně s Emilií Vávrovou) aj.
(2) spolu s Mgr. Jiřím Klapkou
(3) Vávra, J.: Óda, elegie a balada v ruské a sovětské poezii, Univerzita Karlova, Praha 1990
(4) např. Bianki, Vitalij Valentinovič: Kotrmelec a jiné povídky, vydání 1956 a 1958 (spolupřekladatel)
(5) např. Ruská literatura v českém překladu: antologie : určeno pro posl. fak. filozof. a pedagog. Starší literatura a poezie : Část česká a ruská, Díl 1, Autoři Květa Koževniková, Irena Camutaliová, Jaroslav Vávra, SPN, 1984.
(6) viz např. Eugen Oněgin Puškin, Aleksandr Sergejevič, Lidové nakladatelství, 1975, doslov Jaroslav Vávra
Juki Vavra promoce PhDr_1969_W.jpg
Na fotografii z roku 1969 promovali na doktory: Jana Vacková,
Vsevolod Sato, Jaroslav Vávra.

Komentáře


Žádné komentáře doposud nebyly přidány.

Přidat komentář

Vámi zadané osobní údaje budeme zpracovávat my, a to pro možnost vám odpovědět. Bližší informace naleznete v zásadách zpracování osobních údajů