GAGARIN A ŠVEJK VE VESMÍRU



Byl krásný jarní den 12. dubna 1961 a mě už bylo skoro týden šest. Z pouličních tlampačů hrála veselá a slavnostní hudba a hlasatel hlásal, že první člověk na světě vyletěl do vesmíru. Lidé na ulici se zastavovali a objímali - dojatí, nadšení a šťastní. Z té radosti vytryskla pěkně odpichová Píseň astronautovi, která začínala Dobrý den, majore Gagarine, tak jsem se konečně dočkali…
Uplynuly dva týdny a my jsme se dočkali, že první kosmonaut přiletěl do Prahy. Byl jsem u toho, když pomalu jel ve velké otevřené limuzíně plné květů, krásný, mladý a zářící, smál se a mával a my jsme se školkou stáli na chodníku a také mávali a křičeli jako zběsilí. Byl to nezapomenutelně krásný den – 28.dubna 1961.
_gag_vaclavak_W.jpg
název
Československo bylo první zahraniční zemí, kterou Jurij Gagarin navštívil. Na Pražském hradě jej přivítal prezident Antonín Novotný. Všude jej přijímaly hlavy států, prezidenti, císařové, králové, předsedové vlád, setkával se s největšími osobnostmi světa a vždy jej s jásotem vítaly ohromné davy lidí.
praha_kytka_W.jpg
Již 13. dubna 1961 dokázala Československá pošta vydat sérii známek k prvnímu letu člověka do vesmíru.
název
* * *
Osud mu nedopřál dlouhý život - stejně jako tomu slavnému gladiátoru o kterém začátkem letopočtu psal římský básník Marcus Valerius Martialis:
Býval jsem borec,
smrt v němé závisti,
vavříny moje chtěla sečísti
a z jejich množství usoudila,
že stár jsem snad.
Proto jsem zemřel tolik mlád.
Byl nepředstavitelně slavný a proto vždy uvítal, když mohl na pár dní někam zmizet a odpočinout si jako každý jiný neznámý, obyčejný člověk. V Československu byla dvě taková místa – vesnička Městečko u Sázavy a Zlatá Idka na Východním Slovensku. Z těchto pobytů se dochovaly unikátní fotografie, které mi svého času půjčila manželka Gagarinova blízkého přítele, Miroslava Zavadila, kterého jsem poznal jako velvyslance Československa v SSSR, velmi sečtělého člověka, který navíc pěkně zpíval.
název
Na Gagarina vzpomínal jako na srdečného, nesmírně inteligentního a vzdělaného kamaráda s velkým smyslem pro legraci, který měl rád naši kulturu, hudbu - sám prý jako student hrál v saratovském školním orchestru na trubku. Také měl rád český humor, pivo a Švejka. V letech 1963 – 1967 trávili manželé Gagarinovi a Zavadilovi společně dovolené.
V té době se s Jurijem Gagarinem setkával i novinář, spisovatel a znalec Haškova díla PhDr. Zdeněk Hrabica:
„Zájem o Gagarina byl všude převeliký. Setkal jsem se s ním několikrát při jeho návštěvách Československa, ale i v Moskvě, na Ukrajině, ve Lvově a v Zakarpatsku na Poloninách. V okamžicích nepředstavitelných projevů sympatií veřejnosti, ale často také v soukromí. Byl to vzdělaný a inteligentní člověk, o dva roky starší, než já. Manuálně zručný, povahou klukovsky veselý a velmi kamarádský. Uměl vzít do ruky sekyru a pilu a připravit dřevo na táborák. Byl moc rád, když ho okolí nepoznalo. Těch chvil nebylo mnoho.
Líbil se mu náš životní styl a charakter, měl rád naše písničky a miloval české pivo. Výborně se cítil v mém saku a nepoznán například v hospodě U Kocoura v pražské Nerudově ulici.
název
Gagarin mezi našimi děvčaty - třetí zleva televizní hlasatelka Elena Galánová
Jednou se nám poštěstilo prosedět takřka celou noc ve lvovském hotelu Intourist. U otevřeného balkonu jsme seděli v sestavě Jurij Gagarin, herečka Hana Brejchová, učitel matematiky Jindřich Poledník a já. Spát se nechtělo až do rána bílého. Všichni jsme byli v domácím oblečení, když se za svítání objevilo volání z náměstí od sochy Adama Mickiewicze: »Jurij, Jurij, Jurij!« Nezbývalo, než vyjít za úsvitu na balkon a být svědky jitřního projevu kosmonauta, který řečnil k množství uklízečů města s velkými košťaty a v kožených zástěrách. Komu se to poštěstí...“
Před časem se dr. Hrabica vydal po stopě gagarinských vzpomínek.
„Ta stopa, kterou jsme se vydali, začala v roce 1966 v nově postavené rekreační chatě Československého svazu mládeže v Městečku – mezi Poříčím nad Sázavou a Nespeky. Jurij Gagarin tehdy končil pobyt v Karlových Varech. Krátkou chvíli mi bylo dopřáno se mu věnovat. V Městečku jsme zapálili pagodu z vrbového dřeva. Přivezli jsme našemu hostu ve vojenské bandasce jeho oblíbené jídlo z velké restaurace Spilka Plzeňského Prazdroje. Říkalo se mu „Čankajškova pomsta“ a bylo něco jako vepřové kung-pao. Jurij to jídlo miloval. Zpívali jsme moravské, české a ruské písně, hrálo se na kytaru. Gagarin byl v sedmém nebi.
název
Gagarin na chatě Svazu mládeže v Městečku
Nebo jindy: měl jsem zbrusu nový sovětský fotoaparát FED 2. Fotografoval jsem s ním kosmonautickou trojici – Jurije Gagarina, Valentinu Těreškovovou a Alexeje Leonova. Jednou, abych byl na snímku také já, jsem půjčil fotoaparát do ruky Juriji Gagarinovi, kterému však můj FED 2 vypadl na beton a poničil se závit na objektivu. Na mé zděšení řekl Jurij jen: »Čort vozmi!« – jako by se nic nestalo. Posléze mi však věnoval za tuto nehodu pozlacené hodinky Poljot, které snesly i „křest“ v poháru vína! Uchovávám je s pietou, stejně jako ten poškozený fotoaparát, autogramy, zápisky napsané jeho rukou a jiné drobnosti, kterými mne obdaroval.“
název
Zdeněk Hrabica, Sergej Pavlov, Jurij Gagarin, Miroslav Zavadil a Аleksej Leonov
* * *
S Jurijem Gagarinem se znal také Alexej Gubarev, který pracoval od roku 1963 v oddílu sovětských kosmonautů (skupina VVS 2). Do vesmíru poprvé vzlétl v roce 1975 s Georgijem Grečkem a v roce 1978 s Vladimírem Remkem. O Gagarinovi mi řekl: „byl odpovědný, pilný, sympatický, přátelský a přívětivý člověk. Konstruktér Sergej Koroljov vybral toho nejlepšího z nejlepších.“
název
Vladimír Remek, Alexej Gubarev, Georgij Grečko a Jurij Romaněnko
V rámci kosmického programu Interkosmos byl mezi všemi uchazeči vybrán jako nejvhodnější kandidát Čechoslovák ing. Vladimír Remek. Ke svému letu na stanici Saljut 6 vzlétl společně se sovětským kosmonautem Alexejem Gubarevem 2. března 1978 na palubě kosmické lodi Sojuz 28. Ve vesmíru prožil 7 dní, 22 hodin a 17 minut.
Do historie lidstva bude už navždy napsáno, že po Sovětském svazu a USA bylo Československo třetí zemí světa, jejíž občan vzlétl do vesmíru.
Ing. Vladimír Remek: „Vzal jsem si s sebou dobrého vojáka Švejka. Byla to taková malá figurka, jaké se dřív dělávaly, ve filcové šedivé uniformě. Měl na zádech batoh s malými černobílými fotografiemi. Pak jsem ho tam nechal ruským kosmonautům. Jurij Romaněnko mi před časem říkal, že ho ještě má.“
* * *
Před šedesáti lety vzlétl první člověk do kosmu a je tomu sto let co vyšel první díl proslulých Osudů dobrého vojáka Švejka za světové války. Vladimír Remek si z vyprávění svého dědečka (maminčina otce, nar. v r. 1895) pamatoval, že sloužil ve stejných kasárnách v Českých Budějovicích jako spisovatel Hašek. To byla přece ta Mariánská kasárna ve kterých jednoroční dobrovolník Marek citoval Švejkovi z Evžena Oněgina.
Gagarin, Švejk, Remek – jak se to rýmuje... všichni byli ve vesmíru.
Jiří Klapka
název
Gagarinova busta v pražském Planetariu