Vlasta Burian – ruské téma a inspirace



pokladna_burian_W.jpg
Král komiků se narodil v Liberci před 130 lety - 9. dubna 1891. V deseti letech se s rodiči přestěhoval na pražský Žižkov. Vyučil se obchodním příručím a své bavičské nadání zpočátku uplatňoval převážně na večírcích přátel. Postupně začal vystupovat veřejně a po období účinkování ve vedlejších rolích v divadlech Na Vinohradech a ve Švandově divadle začal působit v různých kabaretech - Rokoko, Červená sedma, Bum, Revoluční scéna, Montmartr aj.. V roce 1924 založil vlastní divadelní scénu, kde následujících dvacet let uváděl komedie a frašky, těžící z jeho jedinečné komiky, která byla využita i v mnoha filmech. Po válce a nespravedlivém obvinění z kolaborace začal hrát a natáčet od roku 1950. Vystupoval v Karlínském divadle a na estrádách. Zemřel 31. 1. 1962 v Praze.
Po čtyřiceti letech byl 2002 rehabilitován – zproštěn nařčení z kolaborace. Ostatky manželů Niny a Vlastimila Burianových byly za přispění Společnosti Vlasty Buriana přeneseny na vyšehradský hřbitov.
Jeho herectví stálo na improvizaci, černém i laskavém humoru a satiře. Dokázal ztvárnit nejrůznější role všemožných profesí a charakterů. Rozesmával svým bezprostředním, spontánním humorem i darem parodovat všechno patetické, vznešené a snobské. Pohybové schopnosti a neobyčejné hlasové možnosti tvořily základ jeho jedinečného nespoutaného herectví.
Zpracováno s použitím Wikipedie a Divadelní encyklopedie
anyyondrak_burian_W.jpg
Burian v nezvyklé masce s Anny Ondrákovou,
jako nápadník Fridolín ve filmu Tu ten kámen
aneb Kterak láskou možno v mžiku vzplanout třeba k nebožtíku.
Tento první Burianův film z roku 1923 byl němý a nedochoval se.
„To byl fenomén. To byl zjev jako je duha, jako je Grand Canyon, jako je severní zář“
Jan Werich v Čs. rozhlase v r.1966
* * *
Ruské téma a inspirace v tvorbě Vlasty Buriana
Kabaretní číslo: Véna Brk - parodie na Stěnku Razina (Из-за острова на стрежень – původní text Dmitrij Sadovnikov). Písnička vydaná tiskem humoristy a majitele papírnictví Josefa Švába-Malostranského v edici VESELÉ A OBLÍBENÉ PÍSNĚ č. 875.
brk_burian_W.jpg
Za klavírního doprovodu Dalibora Ptáka přicházel Burian na scénu jako v chaplinovském kostýmu – buřinka, pomačkaný frak, napružená vyskakující náprsenka, velké boty a rákosová hůlka. Nonšalantní frajer z periferie.
Svou kabaretní sérii Národy z roku 1916 uplatnil Vlasta Burian ve filmu Funebrák, který byl natočen v roce 1932
Burian jako holič Ferdinand Šuplátko ve vůbec první filmové adaptaci stejnojmenného románu Jevgenije Petrova a Ilji Ilfa, kterou natočil v roce 1933 Martin Frič. Burianova postava se v románu jmenuje Kisa Vorobjaninov a Ostap Benděr se ve filmu jmenuje Vladislav Klepka. Hrál ho slavný polský komik Adolf Dymsza.
V roce 1933 natočil Martin Frič také film Revizor podle Gogolovy předlohy. Literární redakci scénáře měl na starosti rusista Bohumil Mathesius, který působil i jako odborný poradce v ateliéru. Burian v roli Chlestakova zpíval píseň Járy Beneše s textem Jarky Mottla.
chlestakov_burian_W.jpg
Vlasta Burian jako Ivan Alexandrovič Chlestakov,
falešný revizor z Petrohradu. Byl to Burianův
sedmnáctý film a jeho první role kde neimprovizoval.
Ve filmu Tři vejce do skla (1937), jako falešný kníže Nariškin vzpomíná: „Moji vlastní plavci na Volze zpívali vždycky: Oči černé" a pak zpívá Pozvala mne jedna kněžna do kiosku. Text: Jarka Mottl. Scénu natočil Martin Frič v karlovarském hotelu Richmond s pravými ruskými emigranty.
nariskin_burian_W.jpg
Vlasta Burian jako kníže Nariškin ve filmu Tři vejce do skla (1937)
* * *
Po nucené odmlce vystupuje Vlasta Burian v Divadle v Karlíně (později Hudební divadlo Karlín). V prosinci 1950 má premiéru nová úpravy hry Osvobozeného divadla Nebe na zemi. Byla to vlastně adaptace Fletcherovy hry Španělský abbé, kterou byli nadšeni Jan Werich a Jaroslav Ježek při své návštěvě Moskvy v roce 1935. Postavy kněze a kostelníka se dobře hodily pro Voskovce a Wericha, kteří si hru, přeloženou Juliem Fučíkem transponovali do antiky. V „Karlíně“ jí režíroval Jiří Frejka, dekorace a kostýmy navrhl Jiří Trnka, roli Jiřího Voskovce převzal Jan Werich a jeho roli Horácia Dardy Vlasta Burian.
akulina_W.jpg
Další rolí Vlasty Buriana byla postava bohatého statkáře Berstova v sovětské hudební veselohře Akulina. Po Oskaru Nedbalovi a jeho Polské krvi inspirovala Puškinova povídka Slečna selka také ruské umělce - skladatele Josifa Kovnera a básníka Nikolaje Adujeva. Ten si v libretu poněkud „zařádil“. Přizpůsobil jej operetním zvyklostem a postavy doplnil o druhou mileneckou dvojici Nasťu a Stěpana a z dalších Puškinových děl si vypůjčil: z Evžena Oněgina Petuškova, Bujanova a Pusťakova, z Metelice plukovník Gurmina a jeho ženu Marie Gavrilovnu a z Hraběte Nulina koketní Natálii Pavlovnu a jejího souseda. V úspěšné veselohře zářili vedle Vlasty Buriana Soňa Červená a Rudolf Cortéz, ale hlavním a neustále vyprodaným představením bylo Nebe na zemi, které navštívil i předseda vlády Antonín Zápotocký. A Burian, jako by si chtěl vynahradit roky nečinnosti, je k nezastavení. „Já s tím volem nemůžu hrát! On ještě nevyleze na scénu, něco kecne a já se musím smát!“ říkal Werich.
werich_burian_W.jpg
Spolu vystupovali v pohádce Byl jednou jeden král…, a hlasem účinkovali v kreslené pohádce Dva mrazíci. V té době účinkoval Burian ještě ve čtyřech filmech. V Karlínském divadle hrál do roku 1953 a potom už jen v estrádách a zájezdových programech.
Jeho výlučnost byla v tom, že nevylučovala nic co baví lidi. Říkal:
„Humor není pro mne odvětvím divadelního umění, ale samou podstatou života.“
Vlasta Burian je nejúspěšnějším českým komikem všech dob.
smich_burian_W.jpg