MÁJOVÁ VZPOMÍNÁNÍ U PAMÁTNÍKŮ OSVOBODITELŮ 1



Pietní setkání u hrobů našich osvoboditelů se konala po celé České republice.
První akce proběhly na Zlínsku již v dubnu na památku obětí vypálené osady Ploština a stejné tragédie v obci Prlov. Nejprve byly kytice karafiátů položeny u památníku na Ploštině, poté na hřbitově v Újezdu u Valašských Klobouk, kde jsou rovněž pochovány oběti ploštinské tragédie a také v obci Prlov, kterou jedenáct dní před koncem války fašisté vypálili.
zlin_203_W.JPG
zlin_202_W.JPG
 
Na prvomájový svátek se uskutečnilo vzpomínkové putování královéhradecké krajské rady naší Společnosti a Levicového klubu žen na Lesní hřbitov ke hrobu rudoarmějců. Hana Žatečková nám napsala:
„Položili jsme kytice rudých tulipánů a karafiátů a devadesáti osmiletá Martička Svobodová-Kolesová nám zarecitovala a zavzpomínala na své mládí, kdy byla v květnu 1945 přímou účastnicí příjezdu Rudé armády. Společně jsem si zazpívali českou i slovenskou hymnu, Internacionálu a nechyběla ani Kaťuša. Je zapotřebí si stále připomínat události před 76 lety a brát náš národ jako slovanský, který nechce vyvolávat napětí proti jiným slovanským národům, ale spíše se na všem domluvit mírovou cestou.“
Paní Marta Svobodová-Kolesová hrála více než třicet let v Klicperově divadle (dříve Divadlo Vítězného února) v Hradci Králové. Na květen 1945 vzpomínala:
„To mi bylo již 22 let. Rudoarmějci přijížděli dopoledne 9. května 1945 na Kladno a my s kamarádkou Marií Kurešovou je pochopitelně také vítaly. Jela kolem nás různá vojenská auta Rudé armády a mimo jiné také jedno malé nákladní auto. Na korbě stál sovětský voják a volal na nás »děvušky, děvušky!«. My jsme s kamarádkou na sebe mrkly a skočily na ten náklaďáček. Auto totiž jelo velmi pomalu. Představte si, že jsme s ním dojely na té korbě až do Prahy. S vojákem jsme si povídaly rukama nohama, ale pár slovíček rusky jsme už uměly. Zjistily jsme, že tento rudoarmějec má děti, bylo mu asi 50 let. Ve slavnostní náladě jsme jeli z Kladna do Prahy asi hodinu. Všude, kudy jsme projížděli, stáli lidé, kteří osvoboditele s velkou radostí vítali. Na Klárově jsme se rozloučily a seskočily z auta a tu jakýsi německý voják z vysokého patra nějakého domu nebo z půdy, na nás střílel. Byl tam sloup, za který jsme se schovaly. Naštěstí. Pak jsme šly s kamarádkou pěšky na Vinohrady, kde pracoval jeden náš kamarád. Na Vinohradech se ještě střílelo. I po nás někdo střílel. Tím dokládám, že se v Praze střílelo ještě 9. května 1945."
hradec_101_W.JPG
hradec_102_W.JPG