NOVÁ PUBLIKACE „ČEŠI NA STŘEDNÍM URALU“
Nedávno vyšla nová historiografická publikace „Чехи на среднем Урале“ 1) uralského autora Nikolaje Dmitrijeva, který dlouhá léta působil jako vedoucí katedry historie Ruska na Uralské federální universitě v Jekatěrinburgu. Vedle bohaté pedagogické činnosti se též zabývá tématem Občanské války v Rusku, vydávaje populárně-naučné sborníky «Белая армия – Белое дело», kde mapuje především události týkající se Uralu. O důvod víc, aby se vedle zevrubného popisu historických událostí zmiňoval i o československých legiích, které významnou měrou ovlivnily průběh Občanské války, kdy v Jekatěrinburgu působila pobočka Čs. národní rady.
1) Чехи на Среднем Урале: Дмитриев Николай Иванович, 314 s., viz:
https://rusneb.ru/catalog/000199_000009_010274461/
Publikace, vytištěná na kvalitním křídovém papíře doplněná o medailonky významných osobností, včetně hojných dobových ilustrací, ovšem zabírá širší časové období, počínaje obdobím cara Petra I. 2), kdy se Rusko poprvé otevíralo Evropě, až po novou tradici současných česko-ruských vztahů 3), kdy byl opět obnoven český konzulát v uralském Jekatěrinburgu. Na konci publikace je též uveden bohatý seznam použité literatury.
2) Již tehdy znali v Rusku pojem „české sklo“.
3) Mimochodem, předmluvu napsal současný generální konzul ČR v Jekatěrinburgu Josef Maršíček.
Za pravděpodobně prvního doloženého Čecha, který se shodou okolností stal i gubernátorem v Irkutsku, lze považovat Franze Kličku, rodáka z Klatov, který nebývalou měrou pozvedl tamější kulturu a vzdělání, zakládaje mj. školy i vlastivědné muzeum. Mezi další zajímavé osobnosti jistě patří Vasilij Vranickij 4), jediný Čech mezi děkabristy 5), na něhož dodnes vzpomínají v Jalutorovsku, kam byla do vyhnanství poslána část revolucionářů. Samozřejmě nelze pominout profesora Františka Antonína Gerstnera, který se podílel na výstavbě železnic jak v Rakousku, tak i v Rusku, byv pozván jako odborník samotným carem Nikolajem I. Mezi další významné osobnosti, které se zapsaly do historie Uralu, jistě patří i Michal Kotler, úspěšný obchodník s drahými kameny 6) původem z Turnova. V bouřlivém XIX. století působil v Jekatěrinburgu muzikant Jan Ticháček 7), jeden z prvních dirigentů nového městského divadla. Na Urale též působilo povícero českých sládků jako například Bohuslav Francevič Pinkava.
4) Viz například starší vydání AVD revue.
5) Proticarské povstání z prosince («декабрь») 1825.
6) Kotler prodával do Ruska především české granáty z Turnovska.
7) Ticháček a jeho potomci jsou pohřbeni na Michajlovském hřbitově nedaleko místa, kde se též nachází největší současný památník čs. legií v zahraničí.
Další osobnosti jsou už spojeny s působením tehdy ještě českoslovanského Sokola a jeho cvičitelů, učitelů tělocviku 8), v prestižních středních školách po celém Rusku. Mnozí z nich pak dobrovolně vstoupili do čs. legií jako například pozdější čs. generál Matěj Němec nebo přímo prototyp čestného důstojníka plukovník Josef Jiří Švec 9) .
8) Jednalo se o zhruba stovku odborných učitelů poté, co byl car Nikolaj II. nadšen ze zpráv o Prvním všeslovanském všesokolském sletu v Praze r. 1908.
9) Jeho mučednickou smrt popsal například v stejnojmenném heroickém dramatu (Plukovník Švec) Rudolf Medek.
Podstatná část publikace je pak věnována právě působení čs. legií na Urale a v Rusku, včetně jejich obchodně-hospodářské činnosti, kterou se též zabývali jako předchůdci pozdějšího čs. diplomatického zastoupení 10). Mezi významné události je ovšem třeba zařadit i tragickou smrt kapitána čs. vojska na nádraží v Jekatěrinburgu 11). Místo toho, aby byla vedena intenzivní jednání o spolupráci mezi vznikající nesovětskou ruskou vládou a představiteli Československa, byl vyhlášen třídenní čs. státní smutek. Ať už bychom dobovou reakci čs. strany považovali za více či méně adekvátní v již tak dost nervózní situaci v době obecného nástupu Rudé armády, nedošlo tak v sblížení výše zmíněných stran, což mohlo mít ve svém důsledku i vliv na pokračování Občanské války. Ani tentokrát se totiž čs. vojsko 12) nehodlalo vměšovat do vnitřních záležitostí Ruska.
10) Například v Jekatěrinburgu byla pobočka ČSNR transformována v jeden z prvních čs. konzulátů na světě pod vedením Jindřicha Holny.
11) K tragické konfrontaci osobní stráže admirála Kolčaka a čs. kpt. Václavem Tichým došlo 16. února 1919.
12) Přesněji tato část čs. vojska, dočasně se nacházející se na území rozbouřeného Ruska.
V poslední kapitole je pak stručně nastíněna historie čs. konzulátu v Jekatěrinburgu r. 1919, který se zabýval jak evakuací čs. vojska a výstavbou památníků, tak mezinárodní obchodní činností. K příjemnějším povinnostem konzula patřilo mj. oddávání generála Radoly Gajdy 13) s místní krasavicí Jekatětrinou Permjakovou a jeho pobočníka plukovníka Husárka s půvabnou Alevtinou Prokurorskou.
13) Gajda společně s manželkou Jekatěrinou jsou pohřbeni na Olšanech v Praze.
Jistě všechny čtenáře potěší zájem ruského autora o česko-ruské historické téma, obzvláště pak v dnešní době, kdy bohužel z různých důvodů došlo k dočasnému ochlazení vzájemných kulturních vztahů.
Jekatěrinburg v obrazech malíře čs. legiíí Jindřicha Vlčka
Jindřich (Jindra) Vlček (1885–1968), obrazový kronikář ruských legií, rodák z Malé Skalice, absolvent Uměleckoprůmyslové školy ve Vídni a Akademie výtvarných umění v Praze (prof. H. Schwaiger). Jako voják rakousko-uherské armády byl krátce po své mobilizaci v roce 1914 na ruské frontě zraněn a v roce 1915 zajat. V zajetí a později v českých legiích na Rusi (1918–1920) kreslil a maloval. Boje v první linii, momentky ze života zajatců, válečná bojiště, portréty legionářů, města jimiž procházeli i strastiplnou cestu zpět do vlasti.
RK