ĽUBOMÍR FELDEK - 85



Vynikající slovenský básník, prozaik, dramatik píšící slovensky i česky Ľubomír Feldek slaví 9. října 2021 osmdesáté páté narozeniny.
Ke gratulaci a přání hlavně hodně zdraví!!! přidávám, drahý kamaráde, také veliké poděkování za potěšení z Tvé tvorby, ohňostroje nápadů a inspirace, jejíž jiskřičky padaly i na mne.
feldek_85_W.jpg
Naďa Vokušová, Ĺubomír Feldek a Jiří Klapka v Semaforu
Je to právě dvacet let, co se v pražské Café teatr Černá labuť uskutečnilo Kolokvium Česko-slovenské literární vztahy. Sešla se tam řada osobností v čele s velvyslancem Slovenska v ČR, spisovatelem Ladislavem Ballekem. Byli tam Ľubomír Feldek, Jiří Žáček, Emil Charous, Vladimír Skalský, prof. Radegast Parolek, dr. Jaroslav Vávra, prof. Čestmír Císař a řada dalších osobností. V živé diskusi, kterou jsme moderovali s Naďou Vokušovou zaznělo mnoho originálních názorů a podnětů. Vzpomínám si na diskusi mezi pány L. Ballekem, Ľ. Feldekem a J. Žáčkem.
J. Žáček: "I když jsem řadu věcí přeložil ze slovenštiny, myslím, že Češi mohou dobře číst slovensky a naopak."
Ľ. Feldek:" To je sice pravda, ale když jsem přeložil Erbenovu Kytici do slovenštiny, byla hned vyprodána a postupně vyšla v téměř stotisícovém nákladu".
L. Ballek: "To je sice pravda, ale některé verše jsou nepřeložitelné – např....Manon je motýl, Manon je včela, Manon je růže, hozená do kostela".
Ľ. Feldek: "Ano, metafora hození růže do kostela může na Slovensku působit až svatokrádežně. Já vám nabídnu svoje řešení: Manon je motýl, Manon je včela, Manon je ruža pod krížom Spasiteľa."
... a nastalo zamyšlené, okouzlené ticho, ve kterém jsme měli pocit, že právě kolem nás prošel anděl.
Z češtiny Ľubomír Feldek také přeložil Kollára, Erbena, Němcovou, bratry Čapky, Seiferta, Jírotku, či Žáčka. Překládal také do češtiny a jednou na Vánoce mi napsal:
Milý Jirko,
vďaka za milý mail. A ja som Ti zase dnes ráno strihol jednu Piafku po česky.
Takže - k snídani:
ŽIVOT V RŮŽOVÉM (LA VIE EN ROSE)
(Louis Guglielmi / Ľubomír Feldek)
Dám slovo k slovu, k rýmu rým –
a celou milovanou tvář,
dvě oči, jednu svatozář,
si v tento den nakreslím.

Černé noci sbohem dám
a v srdci rozkvétám,
vždyť se tam skrývá.
Zase ve své náruči
mne zářit naučí
a o růžích mi zpívá.

Vím, že vítr odvane
ty růže zpívané
a jenom vůně zbývá!
Noc je zpět! Zase svět on rozjasní mi!
Od jejích vět zrůžovět touží stíny.
Láska život mění v sen.
Když máme ve dvou žít – tak v růžovém.
To psaní láska psala jen,
a láska nezná temný kout.
Já rozkvétám, však v tento den
jsem ochoten i uvadnout.

Černé noci sbohem dám
a v srdci rozkvétám,
vždyť se tam stále skrývá.
Zase ve své náruči
mne zářit naučí
a o růžích mi zpívá.

Vím, že vítr odvane
ty růže zpívané
a jenom vůně zbývá!
Tma je zpět! Ale svět on rozjasní mi!
Od jejích vět zrůžovět touží stíny.
Láska život mění v sen.
I kdyby přišla smrt – tak v růžovém!
Lubomíre milý, stojím a připíjím směrem k Bratislavě. A zdravím Olinku.
Jiří Klapka
kytica_W.jpg