XXXI. AKSAKOVSKÉ SLAVNOSTI 24.-25.9.2021 - UFA



V r. 2018, v souvislosti se stým výročím vzniku Československa, odjela do Ruska česká vládní delegace spolu se zástupci Československé obce legionářské. Této delegace se zúčastnil i MUDr. Petr Švec, příbuzný generála Karla Kutlvašra, jehož bratr padl v bitvě u Zborova r. 1917. MUDr. Švec se při setkání s ruskými partnery v Samaře zmínil, že babička jeho příbuzné Valeria Jakovlevna Babinceva se narodila v Samaře.
Ruští badatelé se vnořili do archivů a zjistili, že dotyčná byla potomkem významného ruského šlechtického rodu Aksakovových, přímým potomkem Stěpana Michajloviče Aksakova, jehož život zachytil ve svých dílech Semejnaja chronika a Detskije gody Bagrova vnuka jeho vnuk - spisovatel Sergej Timofejevič Aksakov.
Přímým potomkem V. J. Babincevové je PhDr. Alexandra Křepinská, CSc., dlouholetá vedoucí Katedry jazykové přípravy MFF UK. Proto byla letos již podruhé pozvána předsedou Aksakovského fondu, Michailem Čvanovem, na Aksakovské slavnosti do Ufy. Ty byly u příležitosti spisovatelova 230. výročí narození tradičně slaveny v Ufě, ve vesnici Zubovo a Kiješki. PhDr. A. Křepinské byl mimo jiné zajištěn zvláštní program - jet se po slavnostech podívat do míst jejích předků v ufijském, orenburžském a samarském regionu a do dalších míst spjatých s ruskou i českou historií. Najezdila se po oněch místech 850 kilometrů a dalších 35 nachodila tam, kam se dojet nedalo. Pojďme se začíst a zadívat do jejích vzpomínek na tuto výjimečnou událost.
Michail Odarčenko
Expedice po (nejen) aksakovských místech z Ufy do Samary 25.-27. 9. 2021
Expedice byla zorganizována Michailem Andrejevičem Čvanovem - předsedou Aksakovského fondu, tajemníkem vedení Svazu spisovatelů Ruska, členem vědecké rady časopisu Naš sovremennik, viceprezidentem Mezinárodního fondu slovanského písemnictví a kultury. Na cestě mě doprovázeli Anatolij Kildjašov - rodák z Aksakova, spisovatel (i řidič výpravy), Pavel Korovin - předseda Aksakovského fondu Samarské oblasti a Tatiana Petrova - vědecká pracovnice Muzea S. T. Aksakova v Ufě.
1. Zubovo (Зубово)
Vesnice vzdálená 13 km od Ufy, která patřila od r. 1785 rodu matky spisovatele S. T. Aksakova.
V r. 1991, k 200. výročí spisovatelova narození zde byl postaven památník.
1_pamatnik_W.jpg
1_uvitani_W.jpg
Památník spisovatele S. T. Aksakova - vpravo Alexandra Křepinská
Uvítání v parku
2. Slakbaš (Слакбаш)
Vesnice v Belebejevském kraji Baškortostánu. Rodiště čuvašského básníka Konstantina Ivanova, zakladatele čuvašského literárního jazyka.
2_barak_W.jpg
2_socha_W.jpg
3. Naděždino (Надеждино)
Vesnice v Belebejevském kraji (dříve Kurojedovo, Dmitrijevskoje).
V 60. letech 18. století se Michail Maximovič Kurojedov oženil s Naděždou Ivanovnou Aksakovovou, sestřenicí děda spisovatele Sergeje Timofejeviče Aksakova. Koupil od Baškirců více než 20 tisíc desjatin (20 000 ha) černozemě, přivezl tam 500 nevolníků a založil vesnici, kterou nazval po své ženě Naděždino. Potom nechal postavit kamenný chrám a dřevěný panský dům. Po smrti M. M. Kurojedova (1792), jehož zabili nevolníci pro kruté zacházení, přešel majetek na jeho ženu a po její smrti v r. 1806 vše zdědil spisovatelův otec Timofej Stěpanovič Aksakov. V r. 1821, po smrti otce, přešlo dědictví na spisovatele. Vesnici Naděždino spisovatel popsal v díle Dětská léta Bagrova vnuka pod jménem Parašino.
Spisovatel v Naděždině žil v letech 1812-1826. Zde se narodili jeho synové Konstantin a Ivan, významní slavjanofilové.
Od r. 1799 ve vesnici stál kamenný chrám Dmitrije Soluňského. Chrám fungoval do 30. let 20. století, kdy z něj udělali sklad obilí. Od 70. let minulého století chrám pustnul a dům byl zbourán. K 200. výročí spisovatelova narození (1991) byl chrám rekonstruován a dům znovu postaven podle dobových fotografií.
3_dum_stary_W.jpg
3_chram_stary_W.jpg
Dřevěný panský dům a kamenný chrám v době předrevoluční
3_současný stav_W.jpg
Současný stav - v domě je dnes muzeum rodiny Aksakovových
4. Aksakovo (Belebejevský kraj) (Аксаково)
Zde se ve vagóně čsl. legionářů dne 25.10.1918 zastřelil plukovník Josef Jiří Švec, když mu jeho vyčerpaní podřízení odmítli splnit rozkaz a vytlačit přesilu bolševiků z linie Buzuluk-Bugulma. Rusové o tom nic nevědí, proto zde není ani tabulka s informací.
4_cedule_W.jpg
4_nadrazi_W.jpg
5. Dolní Karamaly (Нижние Карамалы)
Podle románové kroniky S. T. Aksakova zde spisovatel na cestě ke svému dědovi do Aksakova (Buguruslanské oblasti) nocoval.
5_vesnice_W.jpg
6. Polibino (Полибино)
Vesnice leží na levém břehu řeky Močegaj, asi 33 km od Buguruslanu, byla založena Ioannem Polibinem v polovině 18. století. Borový les byl vysázen Alexandrem Nikolajevičem Karamzinem, druhým synem významného ruského spisovatele a historika Nikolaje Michajloviče Karamzina (1766-1826). A. N. Karamzin měl ve vsi panský dům, který byl zničen v revolučním roce 1917. Zachovaly se hroby jeho manželky a dcery.
6_hrob1_W.jpg
6_hrob2_W.jpg
6_cedule_W.jpg
7. Nojkino (Нойкино)
Vesnice v Buguruslanském kraji Orenburgské oblasti, kterou v r. 1769 začali osídlovat Mordvinci. V letech 1867-1870 byl ve vesnici postaven kostel Sv. Archanděla Michaela z prostředků vesničanů. Dodnes žije ve vesnici 75 % obyvatel mordvinské národnosti, hovoří jazykem erzja, mají své školy. Vesnicí kdysi vedla cesta trestanců na Sibiř, zde nocovali, protože nebylo kam utéci, kolem se táhla jen step.
7_cesta_W.jpg
Po této cestě a touto krajinou chodili přes Nojkino trestanci v okovech na Sibiř.
Alexandra Křepinská
(Dokončení v dalším článku)