Právě nám začal nový kalendářní rok. Když se ohlédneme zpátky, můžeme říci, že naše Krajská rada Česko-ruské společnosti a Levicový klub žen v Hradci Králové mají za sebou úspěšnou činnost.
Z posledních akcí v loňském roce byl Tajný výlet za kačenkou. Nikdo ze seniorů nevěděl, kam jedeme, ale všichni se těšili. Nejprve jsme se zastavili u Pomníku jezdecké srážky u Střezetic, který připomíná bitvu na nedalekém Chlumu v roce 1866, kde s lidmi zahynuly v půlhodině dva tisíce koní. Pomník od Petra Nováka byl odhalen v roce 2016 a jeho autor vytvořil také jezdeckou sochu T. G. Masaryka v Lánech.
U pomníku raněného koně ve Střezeticích
Další zastávka byla ve Dvoře Králové. Zde jsme si prohlédli provoz Družstva umělecké výroby – foukaných vánočních ozdob. Obdivovali jsme krásu vánočních ozdob a šikovných lidí. Ozdoby, které vzniknou z pouhé skleněné trubičky, procházejí pak pokrytím stříbrem uvnitř baněk a následně barvením povrchu, malováním nebo zdobením peřím. Stovky krásných ozdob bylo pak možné zakoupit v obchodě. Obdivujeme je nejen my, ale dostávají se do mnoha zemí, třeba i do Japonska.
Cesta pokračovala dál až do Ratibořic. Zde v restauraci u Hereckého muzea, vybudovaného Tomášem Magnuskem, se všichni dočkali martinského oběda. Husa to sice nebyla, ale kačena byla skvělá. Muzeum se opravovalo, ale cestička s kameny a jmény herců, kteří věnovali své kostýmy a peníze na jeho vybudování, byla přístupná. Protože bylo krásné slunečné počasí, zavítali jsme k pomníku Babičky, k mlýnu, splavu i na Staré Bělidlo.
Vydařila se nám i vánoční besídka s tombolou, dárků bylo dost, a tak si každý odnášel nejeden dárek. Měli jsme radost, že jsme se mohli společně zase sejít a popovídat.
Silvestrovská vycházka - autorka článku vlevo
Poslední den v roce jsme nechtěli sedět doma. Udělali jsme si vycházku do hradeckých lesů. Ve venkovní restauraci U Vlka připravuje každoročně majitel pan Honza Mrázek občerstvení s hudbou. Zakoupili jsme si výbornou kýtu a grog, zazpívali a s veselou náladou jsme se vrátili domů.
V novém roce jsme již měli schůzku a připravovali plán na letošní rok. Akcí máme dost. Chceme opět navázat na úspěšnou turistickou loňskou akci hradeckého spolku Senioři pod vedením Ing. Marcela Krause. Sejdeme se v Opatově u Svitav s olomouckými seniory. Začátkem ledna jsme přijali pozvání divadla Drak na inscenaci R. U. R. – velice zajímavé a pěkné představení.
Zapálení svíček u Památníku Zámeček
Nechyběli jsme ani na pietním aktu na místě popraviště u Památníku Zámeček v Pardubicích dne 12. ledna 2022. Ve 13.00 hodin zde bylo zapáleno 194 svíček. Symbolicky připomínají ležácké a lidické obyvatele, které Němci po atentátu na říšského protektora Reinharda Heydricha popravili. Akce nazvaná Silver A v paměti tří generací se letos konala potřinácté. S Pardubicemi a okolím je spojená činnost skupiny Silver A, která zajišťovala radiové spojení mezi domácími a exilovými odbojáři a pomáhala s přípravou atentátu. První spojení s Londýnem se podařilo 15. ledna 1942. Atentát skupina Anthropoid provedla 27. května 1942. Nacisté pak v odvetě vypálili a vyvraždili Lidice, Ležáky a popravili desítky přímých spolupracovníků výsadku Silver A z Pardubicka a Červenokostelecka. Další tisíce obětí odvlekli do koncentračních táborů, mnoho jich tam nepřežilo.
U památníku jsme položili květiny, v muzeu, které je zahloubeno v areálu památného místa, jsme shlédli film a prohlédli si dokumenty z této doby. Protože letos uplyne 80 let od těchto událostí, chystáme i my návštěvu Lidic i Terezína. Je zapotřebí si tyto hrůzné události stále připomínat, nezapomínat a předávat dalším generacím.
Hanka Žatečková
Pomník jezdecké srážky u Střezetic
P.S. Letošní výročí východočecha Fráni Šrámka (1877-1952) jsme si připomněli básní:
Raport
Fráňa Šrámek
Na levém křídle a poslední já budu stát, a tušit nebude, oč prosit chci, žádný kamarád - a paty k sobě, špičky od sebe, pro tebe, sne můj divný, pro tebe já budu meldovat.
Hlásím, pane hejtmane, že se mi zdál sen, vojna byla a já ležel v poli zastřelen; a zrovna u mne váš kůň taky pad, nám přáno bylo spolu umírat, to z boží vůle jen.
To k ránu bylo as, neb měsíc zrud, a váš kůň hlavu zdvih, a zvláštní věc měl jako já prostřelený břich, a v jeho očích takový styd žal, kdos divil se v nich, kdos se ptal a ruce lomil v nich. |
Že louky voní kol a jeteli a kvete řeřicha - a on... kůň... což byl vinen čím? má díru do břicha, že na něm seděl kdos, už nesedí a oči vědět chtí, však nevědí a v hrdle vysychá..
Oh, v hrdle vysychá... A chtěl by ržát... že neví, neví proč?: sluníčko zlaté, což neměl on tě rád - ty už ho nechceš... proč? proč necinkne už nikdy podkova, proč nebe v krvi, nohy z olova - hó, toč se, světe, toč...
Hlásím, pane hejtmane, že byl to strašný sen, ty oči zvířete, ty křičely a z důlků lezly ven, křičely na mne, jestli já to vím, proč ležíme tu s břichem děravým - co měl jsem říci jen...?
Hlásím, pane hejtmane, a já to musím říc: tož, člověk rád jde, člověk musí jít, když pán chce, smrti vstříc - však koní šetřte, prosím tisíckrát, to dobytče se strašně umí ptát, proč nesmí žíti víc... |