Den po státním svátku 29.10.2022 uvedlo Divadlo Semafor představení s tímto názvem. Baví mne hledané a hlavně nacházené souvislosti. Začátek byl v 19.18 hodin a představení se konalo 28. den po 91. narozeninách Jiřího Suchého.
Předešlý článek končí nahrávkou písně Hodné štěně, ve které Felix Slováček sedící za Karlem Vlachem nadšeně přizvukuje Janu Werichovi. V Semaforu seděl vedle mne a říkal: Víš to, že Hodné štěně byla v roce 1964 moje vůbec první televizní nahrávka? Ten Werich byl úžasný a ten Suchý je také! K představení byl vydán pěkný program na křídovém papíře s fotografiemi.
V programu stojí:
Semafor se půl století osvobozoval. Od prvotního diletantizmu, od různých manýr, od ideologického tlaku, od ekonomického tlaku... Jediné, od čeho se osvobodit nehodlal, byl vliv Osvobozeného divadla.
A o tom bylo představení. Vtipné, poetické a nápadité leporelo složené z písniček Jiřího Voskovce, Jana Wericha, Jaroslava Ježka, Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra, scének a vyprávění. Semaforská kapela skvěle hrála a všichni účinkující velmi dobře zpívali. Zaznělo dvacet devět písní – čtrnáct z Osvobozeného, patnáct ze Semaforu. Pan Suchý je obdivuhodný. V průvodním slově i ve zpěvu. Jitka Molavcová rovněž.
Nedovedl jsem si představit, že by někdo mohl po Haně Hegerové zapívat Barovou lavici, nebo píseň Blázen a dítě. První výborně interpretovala paní Jitka, druhou Michal Malátný ze skupiny Chinaski. Mimořádné byly v jeho podání i písně z repertoáru V+W Strejček Hlad a David a Goliáš. Jako ozvěny Osvobozeného divadla v tvorbě S+Š byly zařazeny písně Golem, Plná hrst, Sardinky, My jsme holky nastydlý a Kolena.
V krásně vypraveném programu je soupis písní a řada dobrých fotografií - na snímku Michal Malátný a Natálka Stejskalová.
Jiří Klapka