RUSKÁ LITERATURA - SOUČÁST LITERATUR NÁRODNOSTNÍCH MENŠIN V ČESKU



Ruská literatura - součást literatur národnostních menšin v Česku Ve čtvrtek 1. prosince 2022 se v Nové budově Národního Muzea uskutečnilo již 21. Setkání národnostních menšin a celodenní konference Literatura národnostních menšin na našem území. Akci pořádaly ve spolupráci hlavní město Praha, Dům národnostních menšin v Praze, Národní muzeum a Národní knihovna v Praze.
Ve třech tematických blocích byly pojednány otázky pojetí vývoje dějin a současnosti literatury národnostních menšin v evropském a českém kontextu. Kromě obecných otázek problematiky zařazení literatur národnostních menšin a jejich místa v národních literaturách se hlavní blok konference věnoval dějinám písemnictví národnostních menšin na našem území. Pozornost byla věnována dílům romských autorů, německé literatuře z Čech, roli Slovanské knihovny při dokumentaci a prezentaci literatury národnostních menšin, kulturním vazbám mezi Běloruskem a Českou republikou v historicko-literárním kontextu i maďarské literatuře.
Na konferenci byly prezentovány také ukázky živé současné literatury a jednotlivých autorů zejména literatury německé, ukrajinské, polské, bulharské či vietnamské.
koprklap_W.jpg
Mgr. Anastazie Kopřivová a Mgr. Jiří Klapka
Zřejmě největšího ohlasu se dostalo vystoupení badatelky Mgr. Anastazie Kopřivové, která se věnovala literární tradici ruské diaspory v meziválečném Československu. Přednášející připomněla zejména specifičnost prvních dvou silných tvůrčích generací ruské emigrace, která působila v Československu od 20. let minulého století. Z autorů prvního pokolení, které u nás našlo svůj domov za první republiky v rámci tzv. Ruské akce (pomoci ruským exulantům z bolševického Ruska) a vesměs je spojovala myšlenka „dočasnosti pobytu v Česku a návratu do vlasti“ přednášející zmínila zejména tvorbu tří nejvýraznějších osobností této generace: spisovatele, humoristy, satirika, dramatika a divadelního kritika Arkadie Timofejeviče Averčenka (1881 – 1925), prozaika, dramatika a publicisty Jevgenije Nikolajevič Čirikova (1864 – 1932) a spisovatele, žurnalisty Vasilije Ivanoviče Němiroviče-Dančenka (1845 – 1936).
Druhou generaci představovali již spisovatelé většinou ze smíšených manželství původních emigrantů. Psali kromě ruštiny většinou již česky. K těmto výrazným osobnostem patřil například Sergej Machonin (1918 - 1995), divadelní a literární kritik, divadelní teoretik, dramaturg, scenárista, kulturní redaktor a publicista, překladatel z ruštiny, slovenštiny, srbochorvatštiny, bulharštiny, němčiny a francouzštiny. K této druhé generaci bezesporu náleželi též Alexandr Klimentjev - Kliment (1929 - 2017) prozaik, publicista, autor rozhlasových her a dramaturg československého filmu a také spisovatel Petr Chudožilov (1943), nebo prozaik, básník, překladatel a spisovatel, představitel magického realismu Michal Aivaz (1949). Kromě toho, že všichni z nich se silně zapsali do dějin české literatury a publicistiky a doznali i mezinárodního uznání, spojuje všechny i to, že byli za svoji tvorbu a životní postoje minulým režimem silně perzekvováni.
Zajímavým a novým momentem byla i zmínka o generaci „bezejmenných autorů“, těch z emigrantů a jejich potomků, kteří učili ruštinu v době, kdy se v Československu nedostávalo učitelů ruštiny, a kteří také psali a překládali pro české instituce, úřady odborné texty, listiny a korespondenci směřované do tehdejšího SSSR a přicházející odtud i od sovětských poradců u nás. To vše muselo tenkrát být psáno a tlumočeno dokonalou ruštinou.
Z diskuse a četných ohlasů účastníků vyplynulo nejen to, že vystoupení A. Kopřivové patřilo k nejzajímavějším, ale také jednoznačně, že ruská literatura jako fenomén v Česku žijící národnostní menšiny je nedílnou, trvalou a silnou součástí českého kulturního prostředí.
PhDr. Michail Odarčenko, CSc.