PŘED 100 LETY ZEMŘEL JAROSLAV HAŠEK



Před sto lety, 3. ledna 1923, zemřel v Lipnici nad Sázavou Jaroslav Hašek, v dubnu pak uplyne 140 let od jeho narození.
Jaroslav Hašek, skutečný a neznámý
(Nový dokument J. Taberyho vysílá ČT2 11. ledna 2023 od 20.00 hodin a opakuje 14.1. 2023.)
Polopravdy, smyšlené historky i záměrné mystifikace, na nichž se i sám podílel, postupně překryly skutečný obraz života slavného spisovatele. Lze ještě nyní po 100 letech, které uplynuly od jeho smrti, možné zjistit, jaký doopravdy byl?
Ačkoliv je zájem o dílo Jaroslava Haška hluboký, o jeho skutečném životě toho moc nevíme. Lépe řečeno, víme toho tolik, že mnohdy netušíme, co z toho je pravda a co výplod něčí fantazie. Obraz nám zatemnil sám mystifikátor Hašek, velkým dílem k tomu přispěli také jeho kumpáni a další fabulátoři. Dokumentární film se pokusil vnést trochu světla do Haškova osudu. Nahlíží do autorova soukromí a rozkrývá pozadí vzniku jeho některých děl. A především představuje Jaroslava Haška tak, jak jej většinou neznáme.
(Zdroj: web České televize)
* * *
Jaroslav Hašek byl obdivovatelem ruské literatury, zejména A.S. Puškina a také puškinskou strofou veršoval. Pro časopis Svět literatury, vydávaný FF UK, jsem v roce 2013 napsal článek o vztahu Jaroslava Haška k dílu A.S. Puškina.
JOSEF ŠVEJK A EVŽEN ONĚGIN
V petrohradském Domě knihy jsem se před časem začetl do pěkného, jednosvazkového vydání Osudů dobrého vojáka Švejka v nejoblíbenějším ruském překladu Petra Bogatyrjeva.
Ze začátku jsem se zlobil nad převodem známých citátů, které jsou proti originálu jemnější, ale pak mi došlo, že silná slova mají v ruštině sílu ještě větší. Tak mne to čtení zaujalo, že jsem si knihu koupil, četl v metru, v autobuse i na lavičce na nábřeží. A právě tam jsem objevil, že je ve Švejkovi citát z Evžena Oněgina. Ostatně kde jinde na to může člověk přijít než v ruském vydání a na břehu Něvy. Ano, ve Švejkovi je 13. a 14. verš první hlavy Puškinova Evžena Oněgina:
Вздыхать и думать про себя:
Когда же черт возьмет тебя!
Verše Švejkovi recituje ve vězení Mariánských kasáren v Českých Budějovicích jednoroční dobrovolník (rusky вольноопределяющийся) Marek.
Těšil jsem se domů, jak je to česky a jaký Hašek použil překlad. Věděl jsem, že jeho oblíbeným profesorem na Českoslovanské akademie obchodní byl mladý profesor angličtiny Václav Alois Jung, který v roce 1892 vydal svůj překlad Evžena Oněgina. Haška sice přímo neučil, ale objevil jeho talent. Když mu v kavárně Tůmovce četli studenti své literární prvotiny, prohlásil Jung prorocky, že z Haška bude jednou český Mark Twain.
Ale zpět – otevřu Švejka a na straně 241 v českém jednodílném vydání z roku 1968 čtu co říká jednoroční dobrovolník Marek:
„Milý příteli, pozorujeme-li to všechno v měřítku naší milé monarchie, dospíváme neodvolatelně k závěru, že je to s ní právě tak jako se strýcem Puškina, o kterém ten napsal, že nezbývá jen, poněvadž strýc je chcíplotina:
Vzdychat i myslet pro sebe,
kdypak čert vezme tebe!“
Srovnávám s Jungovým překladem a tam je to řešeno méně přesně, ale zato poetičtěji:
A vzdychat, myslit celý čas:
„Kdy pro tebe si přijde ďas!““
Tedy Hašek si to přeložil sám. Rusky uměl dobře již z Obchodní akademie, v Rusku se samozřejmě zdokonalil, ale Puškinem byl okouzlen od mládí, stejně jako generace jeho vrstevníků i jejich otců. S oblibou Puškinskou strofou veršoval (r. 1905):
Tak Bůh je svědek, že jsem dobrý křesťan
Nevraždím ani nepálím,
Tak skromně žiji, jak se sluší, patří,
v zimě se v zimník zahalím.
....
A přece chtěl to krutý osud nyní
Dvé matek nic mně nevěří
Dvé matek na mne s despektem teď hledí
Ani mne nezvou k večeři.
Ve stylu Evžena Oněgina psal Jarmile 17.8.1906:
A fádně žiji, leccos píši,
v pochybných krčmách sedávám
kde starý chlapík na citeru,
truchlivé verše hrává nám.
A v dalším dopise z 23.8.1906:
Ráno se vstává, večer zase
se klidně chodí domů spat,
a když se člověk dobře nají
tu logicky pak nemá hlad.
Konec tohoto dopisu je dokonce rusky:
Всё это уже дорогая,
как сюда в Праге живу я,
вас, любезная, ожидаю...
Ил' думаете на меня?
V září 1906 píše z věznice:
Je život krásný, teď to teprv vidím
proč dřív jsem neznal kriminál.
Toť nevzdělanost, za kterou se stydím
dřív jsem se mříží trochu bál.
....
A vidíš, drahá, nevděk vládne světem,
nikdo si toho neváží
a když ho pustí běží domů letem
na cestě baby poráží.
V dubnu 1915, před odjezdem na frontu to už bylo vážné. V českobudějovickém hostinci "U Míčanů" napsal do památníku tehdy dvaadvacetiletá sestře paní hostinské Růžence:
A vyplnit to místo bílé
popisem hrobů v Karpatech.
Jak v slunný den tvé proudy krve
se vpíjí někde v měkký mech.
A srdce tvé jež mohlo vřele
kdes v rodné zemi milovat
jak utichlo, ach ztichlo navždy,
zničeno všechno, cos měl rád.
Je, věřte lépe nedokončit větu
a zkrátit celé loučení...
Vždyť vlastně všechno, co zde psáno,
tu situaci nezmění.
Mnoho z těchto veršů je přeloženo do ruštiny. Třeba i ty z roku 1906:
Живу не шатко и не валко,
пишу, слоняюсь по корчмам,
где старичок на цитре жалкой
весь день наигрывает нам…
nebo:
Прекрасна жизнь! Теперь я это знаю.
Зачем давно я не попал в тюрьму!
Поди ж — необразованность какая!
Чего боялся? Право, не пойму.
Jungův překlad Evžena Oněgina vycházel čtyřicet pět let, Bogatyrjevův překlad Osudů dobrého vojáka Švejka zatím osmdesát čtyři.
V březnu 2013 vyšla v USA v nakladatelství Franc-Tireur objemná kniha (593 stran) Jaroslav Hašek: Osudy dobrého vojáka Švejka – komentáře k ruskému překladu (Ярослав Гашек: Похождения бравого солдата Швейка - Комментарии к русскому переводу). Její autor Sergej Solouch v předmluvě píše, že velkolepé dílo, Petra Grigorjeviče Bogatyrjeva, je zároveň krásné i dojemné a srovnatelné s analogickým uměleckým zázrakem mistrů Zvězdočkina a Maljutina, kteří z japonské buddhistické panenky Daruma vytvořili ruskou matrjošku.
Jiří Klapka
* * *
K 100. výročí úmrtí napsali:
V roce 1962 natočil Jurij Ozerov film Velká cesta, ve kterém Jaroslava Haška hraje Josef Abrhám.
richard_W.jpg
Ing. Richard Hašek před sochou svého dědečka – Lipnice, léto 2018
Foto Zdeněk Hrabica