JAROSLAV HAŠEK A RUSKO



Jaroslav Hašek se učil rusky v Českoslovanské akademii obchodní v Resslově ulici. Jeho talent oceňoval mladý profesor angličtiny Václav Alois Jung, který v roce 1892 vydal svůj překlad Evžena Oněgina. Profesor Jung sice Haška přímo neučil, ale četl a chválil jeho povídky. Hašek byl, stejně jako on a generace jejich vrstevníků okouzlen ruskou literaturou. Veršoval Puškinskou strofou a svůj tulácký vzor měl v Maximu Gorkém, do jehož podoby se stylizoval dlouhými vlasy a knírem.
hasek_jako_gorkij_W.jpg
Hašek á la Gorkij
S Ruskou říší se nedobrovolně seznámil v roce 1903, když byl při svých toulkách monarchií zatčen kozáckou hlídkou na hranici s Ruskem. V policejním hlášení ze září téhož roku se píše, že:
„… byl zadržen mladík udávající, že je synem bývalého profesora Josefa Haška, r. 1897 zemřelého v Praze, a že jeho matka, vdova Kateřina Hašková, bydlí v Král. Vinohradech, Čelakovského ul. č. 24. Byl prý až do 24. května t. r. zaměstnán u banky Slavie a poté cestoval po Uhrách a Haliči jako dopisovatel časopisu.“
O deset let později vylíčil Hašek toto dobrodružství v povídce Procházka přes hranici.
ilustrace_k_povidce_W.jpg
Ilustrace Josefa Ulricha k povídce Procházka přes hranice
Rusky učil i svou nastávající ženu Jarmilu Mayerovou, dopisy jí píše často ve verších:
„A fádně žiji, leccos píši,
v pochybných krčmách sedávám,
kde starý chlapík na citeru
truchlivé verše hrává nám ...
... a někdy také i „svou“ ruštinou
Всё это уже дорогая,
как сюда в Праге живу я,
вас, любезная, ожидаю...
Ил' думаете на меня?
Žení se v květnu 1910.
hasek_a_jarmila_W.jpg
Jaroslav Hašek a Jarmila Mayerová, Praha, Karlovo náměstí
* * *
V únoru 1915 rukuje k 91. pěšímu pluku v Českých Budějovicích, v červnu odjíždí na ruskou frontu do Haliče. V září se naskytla u Chorupan možnost přeběhnutí fronty. Při ústupu využil své znalosti ruštiny, od místních se dozvěděl, kde je brod, a převedl celý prapor přes řeku Ikvu. Dostává se do zajateckého tábora v Darnici na Ukrajině, posléze do tábora v Tockém poblíž Buzuluku.
V prosinci 1915 odjíždí do Kyjeva jako dobrovolník České družiny, předchůdkyně československých legií v Rusku. Od léta 1916 začíná publikovat v kyjevském krajanském časopise Čechoslovan a přechází do jeho redakce. Velké pobouření v Rakousko-Uhersku vyvolala Povídka o obrazu císaře Františka Josefa I., kdy bylo dokonce za toto dílo na Haška uvaleno obvinění z velezrady.
hasek_s_dymkou_W.jpg
Hašek v redakci časopisu Čechoslovan, Kyjev, 1917
To dokazuje příkaz k zatčení:
„Jaroslav Hašek je v Rusku spolupracovníkem časopisu Čechoslovan, který sleduje vlastizrádné tendence, a píše fejetony urážející Majestát. Obviněný je vystaven trestnímu stíhání pro velezrádný a Veličenstvo urážející obsah tisku. Popis hledaného: Štíhlý, černé vlasy, knírek, tupý nos, špičaté čelo, mluví česky, německy, francouzsky, maďarsky a trochu polsky.“
Zapomněli na ruštinu.
Hašek jezdí po zajateckých táborech získávat nové dobrovolníky pro boj proti Rakousku-Uhersku.  V listopadu 1917 propukla v Petrohradě revoluce. Čs. vojska začínají ustupovat z Ukrajiny na východ. Hašek kritizuje kyjevskou odbočku Československé národní rady na Rusi. Je považován za vlastizrádce, protože nesdílí stejné názory s vedením legií. V březnu roku 1918 odešel přes Charkov do Moskvy a stal se zde členem české sociálně demokratické levice. Nesouhlasil s domluveným přesunem Československého sboru přes Sibiř do Francie a vyjádřil to svým prohlášením:
Čteno na schůzi OČNR 10. března 1918.
„Odbočce Československé národní rady: Oznamuji tímto, že nesouhlasím s politikou Odbočky Československé národní rady a s odjezdem našeho vojska do Francie. Prohlašuji, že vystupuji z českého vojska do té doby, dokud nezavládne v něm a v celém vedení Národní rady jiný směr. Prosím, aby toto mé rozhodnutí bylo vzato na vědomí. Budu i nadále pracovat pro revoluci v Rakousku a za osvobození našeho národa."
Jaroslav Hašek
V dubnu odjíždí do Samary, kde pomáhá formovat československé oddíly při Rudé armádě. Po obklíčení Samary legionářským vojskem utíká v přestrojení, tři měsíce se skrývá před legionářskými hlídkami a putuje mordvinskými vesnicemi. V září se vrací k Rudé armádě v Simbirsku a za měsíc je vyslán s oddílem Čuvašů do Bugulmy. Stává se členem politického oddělení 5. armády a jmenován pomocníkem velitele města Bugulmy.
* * *
V letech 1919 - 1920 postupně zastává četné vojenské i politické funkce, je redaktorem několika časopisů v různých jazycích v Ufě, Krasnojarsku, Čeljabinsku, Omsku a Irkutsku. V květnu 1920 se - deset let po své první svatbě, aniž by byl rozveden - žení v Krasojarsku s Alexandrou Grigorjevnou Lvovovou („Šurou“).
hasek_a_alexandra_W.jpg
Jaroslav Hašek a Alexandra Lvová, Krasnojarsk
V srpnu 1920 je Hašek zvolen členem městského sovětu v Irkutsku, redaktorem časopisů Sturm—Roham (Útok, něm./maď.), Bjuleten politrabotnika (Bulletin politického pracovníka, rus.), Űr (Úsvit, burjatsky). V říjnu byl jmenován zástupcem náčelníka politického oddělení 5. armády a byl zraněn při pokusu o atentát. Koncem měsíce je povolán do Moskvy s tím, že bude vyslán do Prahy na pomoc sociálně demokratickému hnutí. V Moskvě dostali Hašek se Šurou pasy na jména Josef Steidl, zajatec, a Alexandra Steidlová. V listopadu 1920 cestovali přes Petrohrad a Narvu do Revakku (Tallinn), pak lodí do Štětína odkud jeli vlakem přes Berlín do karanténního tábora v Pardubicích.
V sovětském Rusku byl Hašek vnímán jako zodpovědný člověk a schopný organizátor. Důležitý byl jistě zákaz pití alkoholu, ale hlavně to, že dostal možnost uplatnit ty stránky svého charakteru, které se nemohly projevit ve stabilizovaných českých poměrech.
„Haškův poměr k revoluci byl složitý. Zpočátku ji vítal ve jménu sociální spravedlnosti. Později, když byla "zestátněna" a převahy nabyla hrubost a nevzdělanost, nastalo u Haška rozčarování. Povídky z Bugulmy (1921) jsou klíčem k pochopení Haškovy dějinné ironie, jež vyrůstá z rozčarování z války, ale i z revoluce. Kdyby nebylo seriálu Velitelem města Bugulmy, nebylo by ani povznesené, ironické polohy Osudů dobrého vojáka Švejka.“
PhDr. Radko Pytlík,CSc.
Lipnice, duben 2013
Řada zajímavostí a podrobností o Jaroslavu Haškovi a jeho díle je na stránkách Virtuálního muzea:
Jiří Klapka