JULIUS FUČÍK – 80. VÝROČÍ POPRAVY

Julius Fučík
(wikipedie)

Ráno jsem si v deníku.cz přečetl zajímavý článek k 80. výročí popravy Julia Fučíka.

Vzpomněl jsem si, jak se mi v roce 1983 velmi nechtělo vytvořit program k výročí Julia Fučíka pro tehdejší klub Aurora. Měl jsem pocit, že o Fučíkovi už bylo vše napsáno a řečeno, ale vymluvit se nešlo. Pro inspiraci jsem si půjčil v univerzitní knihovně ročníky Rudého práva z 20. a 30. let. Zjistil jsem, jak pěkné recenze psal Fučík o Osvobozeném divadle, že byli s V + W velkými přáteli a že pro ně z ruštiny přeložil hru Španělský abbé, kterou oni transponovali do antiky a hráli pod názvem Nebe na zemi.
A bylo téma: Julius Fučík a Osvobozené divadlo.

Následovaly zajímavé konzultace s hlavním redaktorem publikace Dějiny českého divadla a pozdějším děkanem FF UK profesorem Františkem Černým i vzpomínky pamětníků, mezi jinými Elly Šárkové, Františka Filipovského a Ljuby Hermanové, která mimo jiné vyprávěla, jak se Julek vztekal, když ve hře Svět za mřížemi zpívali V + W jako Sověti na melodii Stěnky Razina:

Inženýry a strojníky
vzali jsme si z Ameriky.

Máme cizí pracovníky
napravo i nalevo.
Dělaj nám práce všeliký
My děláme ničevó.

* * *

Téma s Osvobozeným divadlem mi bylo zakázáno týden před premiérou. Tedy znovu do knihovny a tam mi padla do oka kniha Milenec života z roku 1962. Otevřu jí a ony to jsou vzpomínky na JF. Vzpomíná mezi jinými Marie Majerová, Marie Pujmanová, Géza Včelička, Jiří Weil, ale mne zaujal hlavně Adolf Branald, který na Julka či Julču vzpomínal, jako na šesti či sedmiletého talentovaného chlapce, který hrál ve smíchovské Aréně, v režii Richarda Branalda, řadu slavných dětských rolí, včetně role Cedrika v Malém lordu.

Adolf Branald hrál dětské role po Fučíkovi. Sice dobře, chválili jej, ale dodávali, že Julča to tou ručičkou dělal jinak a tou nožičkou také a hlavičku dával na stranu – není divu, že to Dolfíčka Branalda štvalo. A pak, až po letech, za protektorátu se spolu se svým otcem Richardem potkali s dospělým Fučíkem na vltavském nábřeží. A bylo to setkání poslední. Po válce, když se dozvěděli Fučíkův osud, vyhledali staré fotografie a vzpomínali.

Branaldova vzpomínka mne inspirovala a zarámovala program nazvaný Julius Fučík a divadlo, ve kterém vystoupili herci Lída Plachá a Václav Fišer a mladí posluchači DAMU. Mezi vzpomínkami zněla dobová hudba a na závěr Branaldovo vyznání:

* * *

Ve světovém prezidiu rusistů MAPRJAL vedle mne většinou sedává čínský prof. Dzen Tiu ze Šanghaje, který je mimo jiné také předsedou Asociace literátů Číny. Jednou se mne zeptal, jak je v Čechách dnes pohlíženo na Julia Fučíka a rusky zpaměti citoval úvod třetí kapitoly z Reportáže psané na oprátce: „Sedm kroků ode dveří k oknu, sedm kroků od okna ke dveřím. To znám. Kolikrát už jsem šlapal tuto vzdálenost po sosnových prknech pankrácké cely.“

Před námi sedící prof. Dan Davidson z Washingtonu se otočil a říká: "To je Fučík, viďte, a víte, že ta Reportáž byla přeložena do více než 80 jazyků, stejně jako váš Švejk."