JIŘÍ ŠLITR 100
V pátek 15. února 2024 se v divadle Semafor uskutečnila premiéra představení ŠLI TŘI ŠLITŘI. Je věnováno stému výročí narození výtvarníka, hudebníka a komika Jiřího Šlitra.
Tomuto muži by bylo dnes 100 let, kdyby ovšem nedošlo k tomu, k čemu došlo. Nehodí se však, abychom si to připomínali při narozeninách. Připomínejme si všechno to, co se mu podařilo z té stovky stihnout za 45 roků, které mu byly vyměřeny. Tři tvůrci by měli co dělat, aby to stihli.
Jiří Suchý 15. února 2024 v Semaforu při premiéře představení ŠLI TŘI ŠLITŘI
Autoportrét Jiřího Šlitra
Když jsem odečetl prvních dětských a mladistvých dvacet, vyšlo mi, že jen pětadvacet roků mu zbývalo, aby se stal tím Šlitrem, který odevzdal lidem stovky písniček, jenž rozesmál miliony svých spoluobčanů a na kontě má množství výstav, ilustrací a pokreslených bloků, které tu po něm zůstaly.
Jiří Suchý v programu k představení ŠLI TŘI ŠLITŘI
* * *
Byl to jeden z nejpilnějších lidí co znám. Tvrdil že inspirace je blbost a že je nutno pracovat. Nevěřil na Múzy, ale ony věřily jemu… Dovedu si představit ten okřídlený fofr nad jeho hlavou, kdy Múzy hudební se nestačily střídat s kolegyněmi rezortu malířského a kdy nešlo jen o chvíle tvoření, ale o celodenní službu po jeho boku… Kreslil v době, kdy druzí ještě spali a komponoval ve chvílích, kdy druzí už spali. Vstával brzy ráno a chodil kreslit do ulic Bruselu i Moskvy; kreslil, nedbaje únavy a nedbaje mrazu.
Miroslav Horníček, kniha Jiří Šlitr, Supraphon, 1970
* * *
Jiří Šlitr o sobě a o Moskvě:
Když Laterna Magica koncertovala v Moskvě v roce 1960, byly třeskuté mrazy, mínus dvacet bylo pravidlem, nikoli výjimkou. Jak můžete kreslit venku, aniž by vám inkoustové pero zamrzlo? Mohu poradit. Vezměte si sebou dva fixy. Jeden se hřeje v kapse a druhým kreslíte asi dvě minuty. A pak je vyměníte. Příroda k nám nebyla vlídná. Občas foukal hrozný vítr nebo byla hustá mlha a občas napadlo tolik sněhu, že ho nestihli odstranit. Zkuste malovat v tomto počasí! To vše ale vytváří jedinečnou atmosféru zimní Moskvy. Je to město plné své vlastní poezie, město, kde minulost ostře kontrastuje s novou, velkou současností.
Jiří Šlitr, článek v programu Divadla Semafor 4/1962
* * *
Na Šlitrovy návštěvy v Americe vzpomínal Jiří Voskovec:
Ztrácel se mi na celé dny v privátních poutích po všech koncích města a jako utahaný kocour - ale s jiskrou vášně v zarudlém oku - se k nám připotácívával ze svých dobrodružných výprav. Tahal z kapes skicáky plné oslnivě pravdivých rychlokreseb všech koutů New Yorku. Probíral jsem se těmi bloky do něma ohromen šíří jeho talentu. Skladatel, písničkář, komik, rafinovaný grafik, kreslíř absolutně svého stylu. Jeho linie improvizace letěla s volností draka utrženého ze šňůry a přitom dbalého dynamiky větru, po němž plachtí… To je neomylný znak pravého kumštu: někdo něco vidí s vámi a za vás, ale po svém…
Tenkrát jsem se poznal s Jiřím Suchým, jen ze Šlitrových kradmých poznámek, vtipů a ze zlomků příhod a citátů - nakreslil mi ho svými vrávorajícími, a přece tak bezpečnými křivkami. Ponenáhlu a jemňoučce měl bral na návštěvu do jejich přátelství. To se ví, pomáhala zrcadelná podobnost mého souzvuku s Janem, ale dodnes mi připadá, že toho do třetice Jiřího znám taky osobně, ač jsme se v životě neviděli…
Tenkrát jsem se poznal s Jiřím Suchým, jen ze Šlitrových kradmých poznámek, vtipů a ze zlomků příhod a citátů - nakreslil mi ho svými vrávorajícími, a přece tak bezpečnými křivkami. Ponenáhlu a jemňoučce měl bral na návštěvu do jejich přátelství. To se ví, pomáhala zrcadelná podobnost mého souzvuku s Janem, ale dodnes mi připadá, že toho do třetice Jiřího znám taky osobně, ač jsme se v životě neviděli…
Jiří Voskovec, kniha Jiří Šlitr, Supraphon, 1970
Vlastní karikatura z roku 1942
S+Š jako loutky vytvořené Jaroslavem Suchým, otcem JS
* * *
Nechodil jsem ještě do školy a moje první vzpomínka na Jiřího Šlitra má vůni léta 1960 na horské chalupě ve Vítkovicích v Krkonoších. Bylo tam asi deset rodin s dětmi v mém a bratrově věku. Večer jsme seděli v největší místnosti, pustilo se rádio a spolu s panem Suchým zpívaly děti i dospělí písničky Na okně seděla kočka, Škrhola, Sup a žluva a další.
Pořad skončil a náš táta Štefan si došel pro kytaru. Zpívaly se písničky ze Semaforu, Osvobozeného divadla a došlo i na ruské lidové a americké swingovky. Táta vzpomínal, jak byl od roku 1949 společně s Jiřím Šlitrem na vojně v Milovicích a předváděl, jak hráli slavnou píseň Glenna Millera Chattanooga Choo Choo. Když jí pořídili text, který zněl přibližně rusky: „Skaži mi Kol-ja, kde ležit Čatanoga Ču Ču, ja ne znaju, ne panimaju“, s nápaditým refrénem: „Každyj mužik má mít nóžik, pa-ba-da-ba..“ vyhráli krajské kolo Armádní soutěž umělecké tvořivosti.
* * *
Na základní vojenskou službu, kterou absolvoval společně s Jiřím Šlitrem, vzpomínal Štefan Klapka:
Jiří Šlitr v Milovicích založil soubor, který měl dvacet čtyři členů a obstarával i recitační pásma, která sám doprovázel na akordeon nebo na klavír. Vsadil se, že nám do vážného programu zahraje nějakou blbost a když jsme s vážnou tváří recitovali o tom, jak byl Lenin postřelen, zahrál „tak to vidíš Máňo, přece jsme tě lízli“.
U příležitosti oslav Stalinova jubilea jsme vystupovali ve velkém kině v Milovicích a hlavní řečník se 'zasekl':
„Dnes slavíme velké výročí našeho milovaného Josifa, Josifa, Josefa ...", koktal řečník – a Šlitr šeptem napověděl: "Vincenc".
"Josifa Vincence Stalina!", zaznělo vítězně.
Ale Stalin byl po otci Vissarionovič. Zase jsme měli co dělat, abychom udrželi vážné tváře. Pokud si vzpomínám, kupodivu se to ani příliš nevyšetřovalo.
„Dnes slavíme velké výročí našeho milovaného Josifa, Josifa, Josefa ...", koktal řečník – a Šlitr šeptem napověděl: "Vincenc".
"Josifa Vincence Stalina!", zaznělo vítězně.
Ale Stalin byl po otci Vissarionovič. Zase jsme měli co dělat, abychom udrželi vážné tváře. Pokud si vzpomínám, kupodivu se to ani příliš nevyšetřovalo.
Zpívali jsme po různých posádkách, velký úspěch jsme měli i v Praze, například v Radiopaláci, vyhrávali jsme umělecké soutěže a Šlitr vystupoval také sólově. Na krajském kole v Pardubicích zahrál výborně improvizaci na Gershwinovu Rapsodii v modrém. Když se jej porota zeptala, proč hraje zrovna toto, odpověděl, že chtěl ukázat improvizaci na složitou hudbu. Nepostoupil. Kolo vyhrál účastník, který hrál Bábinčin maršovský valčík.
Příště Šlitr ohlašoval, že předvádí improvizace na Dunajevského a také na Chačaturjana. Bavil nás svými ragtimy, písněmi Voskovce, Wericha a Ježka, nebo E.F. Buriana. S oblibou jsme mu vyťukávali na klavír pár tónů a on nám, stejně jako kdysi Ježek, zahrál skladbu podle našeho výběru. Předváděl jak téma lidové písně např. Šla Nanynka do zelí mohl „uchopit“ Bach, Mozart, Beethoven, Johann Strauss nebo Leoš Janáček. Radost nás přešla, když byl v následujícím roce Jiří Šlitr převelen jako výtvarník do Armádního uměleckého souboru v Praze.
Štefan Klapka: Jak to bylo, aneb život za vlády deseti prezidentů. Praha 2000
Soubor Milovické posádky - JŠ hraje na akordeon, Š. Klapka zcela vpravo
Karikarura Š. Klapky od J.Š.
* * *
Vzpomínám si, jak o vánočních svátcích 1969 k nám domů někdo telefonoval. Táta poslouchal, potom mlčky zavěsil a odešel z pokoje. Dlouho se nevracel a pak jsme se dozvěděli, že tu cestu za klaunstvím a legrací musí Jiří Suchý dorazit sám.
A jde tou cestou už padesát pět let.
Představení ŠLI TŘI ŠLITŘI je pohlazením po duši. Je to veliký pugét hudebníkovi, výtvarníkovi a komikovi. Většina z těch více jak třiceti písniček, které v představení zazní, je inscenovaná jako nápaditý videoklip, zpívaný dobrými zpěváky s dobrou kapelou.
Se skvělou Jitkou Molavcovou a jedinečným Jiřím Suchým, který nás večerem v Semaforu obdivuhodně provázel. Zpíval, tančil a celý ten večer způsobil.
Jiří Klapka
Návštěvnost stránek
1019287
© 2024 Česko - ruská společnost, o.s., Kontaktovat webmastera, Prohlášení o přístupnosti
ANTEE s.r.o. - Tvorba webových stránek, Redakční systém IPO
ANTEE s.r.o. - Tvorba webových stránek, Redakční systém IPO