ANTONÍN DVOŘÁK, MĚSÍC, AMERIKA A RUSKO

Antonín Dvořák
8.9.1841 - 1.5.1904
Wikipedie

První hudbou, která zazněla na Měsíci byla Novosvětská od Antonína Dvořáka. Alespoň to říkal astronaut Neil Armstrong. Pustil jí prý z malého magnetofonu před padesáti pěti lety - 20. července 1969, když tam přistála kosmická loď Apollo 11. Dál se zatím žádná jiná hudba nedostala. Neil Armstrong si symfonii oblíbil ještě v době, kdy hrál v koncertním souboru na univerzitě.

Dvořákova symfonie č. 9 je řazena k nejlepším dílům světové symfonické tvorby všech dob a její premiéra 16. prosince 1893 v newyorské Carnegie Hall měla jedinečný úspěch. Antonín Dvořák jí napsal v době svého pobytu ve Spojených státech amerických, tedy v „Novém světě“. V Americe Dvořák působil v letech 1892–1895 jako ředitel newyorské konzervatoře.

Česká hudba se v Americe setkávala s velikým ohlasem. Půl roku před premiérou Novosvětské dirigoval Dvořák na Světové výstavě v Chicagu, 6. srpna 1893, konané u příležitosti 400. výročí objevení Ameriky Kryštofem Kolumbem. Příteli, dr. Emilu Kozánkovi, píše Dvořák na pohlednici z výstavy:

Výstavní Český den zahájil mohutný průvod amerických Čechů. Potlesk při Dvořákově přivítání byl ohlušující a v závěru bezpočet květinových darů naplnil vůní ovzduší koncertní síně. Osou programu byl slavnostní koncert ve kterém účinkovaly spojené pěvecké spolky Čechů z Chicaga. Skladby českých autorů přednesl místní, více než stočlenný orchestr, který řídil Vojtěch Ivanovič Hlaváč.

Vojtěch Hlaváč, v Rusku působící hudebník, dirigent, skladatel a vynálezce, představil na světové výstavě s velikým úspěchem svůj vynález Armonipiano a s Antonínem Dvořákem vzpomínal na Petra Iljiče Čajkovského a na Dvořákův pobyt v Moskvě a Petrohradu v únoru a březnu roku 1890.

Operu Dimitrij napsal Dvořák na libreto Marie Červinkové-Riegrové - spisovatelka čerpala námět libreta z ruských dějin. Opera byla poprvé provedena v Novém českém divadle 8. října 1882. Počátkem následujícího roku, na přání svého přítele Jana Neffa, upravil Dvořák šestnáct ruských lidových písní vybraných ze sbírky Песни русского народа (Písně ruského národa) do podoby pro dva ženské hlasy s doprovodem klavíru.

V únoru r. 1888 navštívil Prahu Petr Iljič Čajkovskij. Po příjezdu projevil přání seznámit se s Dvořákem a vyslechnout jeho operu Dimitrij. K jejich setkání došlo v Národním divadle při představení opery Giuseppe Verdiho Othello. Dvořákovi se přívětivý a srdečný Rus rázem zalíbil a pozval jej k na oběd sobě domů, do Žitné ulice. Čajkovskému zřejmě chutnalo, neboť si poznamenal do deníku, že paní Dvořáková je výborná hospodyně.

Představení Dimitrije bohužel odpadlo pro onemocnění představitele titulní role, ale Čajkovskij slyšel v Umělecké besedě Dvořákův klavírní kvintet a později na večeru Pražského ruského kroužku výběr Moravských dvojzpěvů.

Potěšila jej také Dvořákova účast při jeho koncertech v Rudolfinu a v Národním divadle. Věnoval pak „velikému Čechu“ partituru své orchestrální suity, jedné ze skladeb, které tehdy v Praze řídil. Sám si pak odvážel výtisk symfonie d moll.

Marii Červinkovou-Riegrovou požádal Čajkovskij o překlad opery Evžen Oněgin, která měla - za jeho účasti - premiéru v Národním divadle již 6. prosince 1888. Dvořák napsal Čajkovskému:

Čajkovskij poděkoval za upřímná slova a pozval Dvořáka do Moskvy:

Koncem února 1890 odcestovali manželé Dvořákovi do Ruska. Po dlouhé únavné cestě je v Moskvě přivítali představitelé Carské hudební společnosti. Ve svém domě je ubytoval v Rusku usedlý Čech K. V. Ježíšek. Dvořákův ruský debut měl zdařilý průběh, skladatel však očekával lepší přijetí – malá publicita v tisku a nezájem vlivných osobností. Do Čech napsal:

Nedorozumění měl Dvořák ohledně výše slíbeného honoráře a také litoval, že se nesetkal s Čajkovským, který byl v tu dobu ve Florencii. Před odjezdem z Moskvy Dvořák ještě spokojeně shlédl zkoušku připravovaného provedení svého díla Stabat mater.

V Petrohradu se cítil lépe než v Moskvě. Srdečné uvítání petrohradskými Čechy na nádraží, banket v hotelu se vzletným přípitkem dirigenta carské opery Eduarda Nápravníka a čestný dar – zlatem a stříbrem vykládaný pohár s lyrou a monogramem. Koncert, uspořádaný 22. března 1890, byl vřele přijat a publikum nešetřilo bouřlivými ovacemi.

* * *

Hodnotové soudy nemají absolutní platnost, mohou však být shodně sdílené řadou generací. Dílo Antonína Dvořáka žije, nedotčeno dobou. Patří ke špičce národní i světové kultury.

Antonín Dvořák : korespondence a dokumenty: kritické vydání. Sv. 3, Korespondence odeslaná 1890-1895 Editio Supraphon, Praha 1989

Archiv Národního divadla Praha

Národní muzeum Praha

Zpěvník ruských písní – Песенник, ČAR a Albra 2014

Život plný hudby, vyprávění o Antonínu Dvořákovi, Berkovec Jiří, Středočeské nakladatelství 1986

Česká klasická hudba, Igor Belza, Státní hudební vydavatelství, Praha 1961